Německo má po šestnácti letech kancléře. Olaf Scholz dnes střídá Angelu Merkelovou a přijde s ním nová vláda, ještě zelenější než ta dosavadní. Vždyť její součástí jsou sami Zelení. České domácnosti tak to, že Německu vládne někdo jiný než Merkelová, poznají na vlastní kůži – spíše však na vlastní peněženku – hlavně podle jednoho. V příštích letech budou postupně čísla na složenkách za elektřinu či plyn nabíhat rychleji, než se tak dělo dosud.   

Koncem listopadu se nová německá koalice sociálních demokratů, zmíněných Zelených a svobodných demokratů dohodla na programu, jehož pilířem je zrychlení ústupu od energie z uhlí. Té se chce Scholzova vláda zbavit už do roku 2030, namísto dosavadního termínu roku 2038. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny by se měl k roku 2030 navýšit výrazněji, než se dosud plánovalo, a sice místo 65 na 80 procent.  To si vyžádá zmohutnění investic do větrných a solárních elektráren. Dohlédne na to sám současný spolupředseda Zelených, Robert Habeck, jenž v Scholzově kabinetu obsadí post ministra hospodářství, energetiky a klimatu. Název postu jen podtrhuje, jaký důraz nyní Berlín bude klást na uspíšení ozeleňování země.

Scholzova vláda sama hovoří o tom, že rozvoj obnovitelných zdrojů urychlí doslova „drastickým“ způsobem. Vzhledem k tomu, že, jak praví klasik, „Němci nečiní malých chyb“, nezbývá než doufat, že „drastická akcelerace“ nebude omylem. Pak by to totiž mohl být omyl s drastickými důsledky. Nejen pro německou, ale také českou ekonomiku, jež je s ní – zejména skrze vzájemný obchod – propojena těsněji než řada ekonomik eurozóny, přestože měna Německa a Česka se liší.

Jedním ze způsobů, jak Německo uspíší své ozeleňování, bude nový přístup k trhu s emisními povolenkami EU. Scholzův kabinet totiž plánuje ustanovit limitní spodní cenu povolenky, nejspíše na úrovni 60 eur za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší. Méně než 60 eur už tedy povolenka stát v Německu nebude. Pokud by se cena na trhu EU snížila pod tuto limitní spodní úroveň, doplatí německé elektrárny, teplárny či velké podniky typu oceláren nebo cementáren částku zbývající právě do 60 eur. Tím Německo po svém přispívá k tlaku na růst cen povolenek napříč EU. Včera se tak cena povolenky poprvé v historii přehoupla přes 85 eur za kus. Do konce roku může být na úrovni jednoho sta eur a v příštích měsících roku 2022 až na hodnotě 150 eur. Zdražování vypouštění oxidu uhličitého má elektrárny, teplárny nebo velké závody přimět k opuštění fosilních zdrojů. Jenže tím pádem současně zdražuje elektřina vyráběná z fosilních zdrojů, ale také plyn, z něhož se stále podstatná část elektřiny v EU vyrábí – v plynových či paroplynových elektrárnách.  

Co to vše znamená pro české domácnosti? Plyn i elektřina jim budou zdražovat i v příštích letech, naštěstí ale méně dramaticky než nyní a než ještě na Nový rok 2022. Zato však výrazněji, než by jim zdražovaly, pokud by Německu vládl „méně zelený“ kabinet, než jaký mu povládne nyní.

Letošní extrémní podražení energií v Česku je totiž především dokladem toho, že zelenání nejen Německa, ale celé EU postupuje příliš překotně. Environmentalisté si sice stěžují, že politici jednají zpomaleně, nicméně trh je v přímém přenosu usvědčuje z omylu.

Samozřejmě, ekonomické oživení, jež se dostavilo s postupující jarní vakcinací a s dojmem, že jsme covid přemohli, je energeticky náročné. Nárůst cen plynu či elektřiny tak zcela překvapivý není. Zarážející je ale jeho zcela mimořádná prudkost, v rozsahu stovek procent. Nárůst by nepochybně byl mnohem slabší, pokud by se EU, v čele s Německem, svojí nejsilnější ekonomikou, nestavěla tak přezíravě k jaderné energii.

Energetický trh EU je silně propojený, a třeba propojení německého a českého trhu s elektřinou je ještě silnější než jejich zmiňované obecné ekonomické propojení, takže probíhající odstavování německých jaderných elektráren je palčivě znát také v ČR. Zvláště, odstavují-li Němci také své uhelné zdroje, což se pochopitelně děje též. Scholzova vláda nepochybně dodrží harmonogram, podle něhož mají být poslední jaderné bloky v Německu odstaveny již příští rok.

Současná energetická krize EU přitom není zažehnána. Zejména tehdy, bude-li začátkem příštího roku třeskutě mrznout, hrozí na řadě míst EU dokonce blackouty, jak varují četní energetičtí experti. Blackouty hrozí i Německu, stejně jako Česku. Vlastně už není otázkou, zda se masivní blackout v EU dostaví, ale kdy se tak stane. Probíhající energetická krize totiž signalizuje, že ani Němci nemají za své odstavované zdroje dostatečnou zelenou náhradu. Letos se to ukázalo už v létě. Málo foukalo, takže německé větrníky vyrobily málo elektřiny. Musela být už v létě vyráběna z plynu, takže se nestihly doplnit plynové zásobníky. Což představuje zásadní důvod, který od září citelně tlačí cenu plynu a tím pádem i elektřiny v EU nahoru. 

Plyn je fosilní zdroj, jejž Němci jako jediný široce tolerují. Až tak, že s Rusy postavili potrubí, kterým si přivedou plyn z Ruska přímo k sobě. Odstavování jaderných a uhelných elektráren v EU tak vedle zdražování způsobuje růst energetické závislosti na Kremlu. Dlouhodobým poučením z krizového vývoje letošního roku tedy musí být to, že bez rozvoje jádra je ozeleňování EU prakticky nemyslitelné. A tím naléhavější toto ponaučení musí být, že Německu nyní povládne kabinet, jenž se v zelených otázkách jen tak „nezakecá“. I nová česká vláda by tedy měla tím naléhavěji přispět k tomu, aby na úrovni EU bylo jádro jednou provždy čistým zdrojem. A pak hned začít stavět nové bloky, nejprve ty dukovanské.     

Pro příčetné evropské politiky i úředníky by měl být současný růst cen energií budíčkem. Navzdory ambicím nové Scholzovy vlády se totiž celoevropsky ukazuje, že nejsme absolutně připraveni na to provozovat naši ekonomiku a domácnosti s citelně menším zastoupením fosilních zdrojů energie. Nejsme zkrátka se zelenými zdroji tak daleko, abychom se mohli na ně více spolehnout. Výsledkem překotného odvracení se od neobnovitelných zdrojů, včetně jádra, je právě současná situace. Za dramatickým růstem cen elektřiny či plynu stojí jistě i jiné příčiny, nicméně pokud bychom v uplynulém desetiletí postupovali s odklonem od uhelné, a zejména jaderné energetiky celoevropsky uvážlivěji, dnes bychom situaci zvládali mnohem lépe, s daleko slabším neblahým dopadem na peněženky zejména těch sociálně nejzranitelnějších. Je to výstraha. Pokud se nepoučíme, přijdou další, a závažnější energetické, a potažmo sociální krize a otřesy.

Energetickou chudobou jsou v Česku v důsledku prosazování zelené agendy v Německu i v EU, takzvaného Green Dealu, ohroženy zhruba čtyři miliony lidí. Tyto miliony jsou ohroženy tedy právě i v důsledku již léta trvajícího celoevropského odvracení se od uhelné a jaderné energetiky, které není kompenzováno dostatečným rozvojem energetiky zelené. Jedná-li se o čtyři miliony lidí, je jasné, že fatálně budou drahými energiemi zasaženy i domácnosti ze středních vrstev. Ty také budou navíc muset ze svých daní platit energie chudým domácnostem, a to skrze „vládní pomoc sociálně zranitelným“. Vláda totiž sama žádné peníze nevydělává. Vše, co má, jsou daně a dluh, přičemž dluh jsou jen budoucí daně. Neblahý dopad na střední vrstvy i v ČR se však převážně teprve dostaví. Tím svízelnější bude, čím zelenější budou kroky nastupující německé vlády.