Hypotéky v Česku jsou nejlevnější za poslední čtyři roky. V lednu průměrná úroková sazba hypoték – měřená ukazatelem Fincentrum Hypoindex – klesla na 1,94 procenta, a to z prosincové úrovně 1,96 procenta. Hodnota 1,94 procenta je nejnižší za celé období od února 2017. Zájem o hypotéky je tak stále překvapivě silný. Letos v lednu si na hypotékách napůjčovali 24,94 miliardy korun. To je o více než deset miliard korun více, než kolik si na hypotékách půjčovali v průměru v lednových měsících let 2015 až 2020 (lednový průměr za tato léta činí 14,12 miliardy korun). Jinými slovy, Češi si v období pandemické krize, kdy se vláda rekordně zadlužuje, aby zachránila zaměstnanost a ekonomiku, půjčují na bydlení jako diví. Přesněji si půjčují o takřka 77 procent více než průměrně v letech prosperity 2015 až 2020.
Jen částečně je to dáno tím, že nemovitosti postupně zdražují, takže pochopitelně roste o objem hypoték nutných k jejich financování. Jistou roli hraje i to, že hypotéky jsou poměrně levné. Jenže stále nejsou rekordně levné. I letos v lednu byly stále dražší než v takřka ročním období od dubna 2016 do února 2017.
Klíčové důvodem je jednoduše to, že Češi „nevědí, co s penězi“. Podle dat České národní banky činil loni koncem roku objem netermínových vkladů klientů tuzemských bank celkem 2,42 bilionu korun. To je historicky rekordní suma. Ještě zajímavější je meziroční nárůst tohoto ukazatele. Mezi prosincem 2019 a prosincem 2020 totiž stoupl o 17,87 procenta, nejvíce za celé období měsíčního sledování od března 2009.
Navzdory krizi tedy Češi mají hodně peněz. Ba co více, tyto peníze se jim na účtech v bankách hromadí nejrychlejším tempem za posledních skoro dvanáct let. Částečně proto, že Češi tolik necestují, nepodnikají tolik zejména zahraničních cest, a omezují také některé své nákupy hlavně v kamenných obchodech. O to více peněz jim tedy zbývá, přičemž část těchto peněz míří právě do hypoték.
Lidé v Česku ale do realit zhusta investují ještě i z jiných důvodů, než jsou levné hypotéky a fakt, že mají omezené možnosti dalších výdajů.
Uvědomují si, že v době nízkých úrokových sazeb je výnos z nemovitostí, ročně třeba kolem čtyř nebo pěti procent, ještě lákavější alternativou. Také se obávají výraznější inflace, kterou v nadcházející době může způsobit expanzivní fiskální, resp. monetární politika vlád i centrálních bank. Tedy právě to, že ekonomiku vláda a centrální banka zachraňuje na dluh.
Peníze uložené v nemovitostech jsou před inflací chráněny lépe než ty uložené na spořícím nebo termínovaném účtu. Koronavirus také umocnil zájem Čechů o chaty a chalupy, které představují stále vítanější únik nejen před ruchem velkoměsta, ale také před jeho novým rizikem, tím pandemickým. Někteří se také obávají ztráty zaměstnání v nadcházející době, případně zhoršení své finanční situace, a tedy toho, že by jim banka nemusela již hypotéky poskytnout – chtějí to tedy stihnout ještě, než se tak stane. V neposlední řadě zájem o reality podněcuje loňské uvolnění podmínek České národní banky pro poskytování hypoték a rovněž loňské zrušení daně z nabytí nemovitosti.
Doba koronavirového zlevňování hypoték tedy ale pomalu končí. Nelze předpokládat, že průměrná sazba hypoték ještě jakkoli výrazněji klesne. Nelze počítat s tím, že by hypotéky zlevnily na, nebo dokonce pod svoji rekordně levnou úroveň z listopadu 2016, jež činila 1,77 procenta.
Zřetelně to signalizuje vývoj „ceny peněz“. Například desetiletý úrokový swap je momentálně na svém maximu za celé období od loňského února, kdy koronovairová krize propukala. Opětovný růst „ceny peněz“ je projevem postupného zotavování naší i zahraničních ekonomik, resp. toho, že se nenaplňují pesimističtější z prognóz stran ekonomického dopadu druhé vlny koronavirové pandemie.
Růst „ceny peněz“, například právě sazby zmíněného úrokového swapu, znamená, že bankám zdražují zdroje, kterými hypotéky kryjí. Na maximu za celé období od loňského dubna se letos v únoru ocitl výnos z desetiletých vládních dluhopisů ČR. Pro banky tak dává stále menší smysl hypotéky dále zlevňovat: jednak jim zdražují vlastní zdroje, jednak je stále atraktivnější zhodnocovat prostředky skrze investice do bezpečných vládních dluhopisů.
Za růstem úrokových sazeb zmíněných swapů či dluhopisů je zejména naděje vkládaná do úspěšné vakcinace podstatné části populace u nás i ve světě. Ta by znamenala postupný konec současného stavu, kdy je kvůli karanténním a protipandemickým opatřením ekonomika u nás i v zahraniční ochromena. Ruku v ruce s příznivější vyhlídkou se již nyní vrací očekávání rychlejšího ekonomického růstu české i zahraničních ekonomik, což podněcuje vzestup inflačních očekávání, a tedy také právě úrokových sazeb. Mezinárodní investoři také vyhledávají rizikovější aktiva, takže klesá jejich zájem o investice například právě do českých vládních dluhopisů. Výnos těchto dluhopisů tak roste.
Letos proto v Česku hypotéky už budou převážně zdražovat, byť zpočátku jen velmi mírně. Kdo tedy vyčkává s tím, že by hypotéky mohly ještě výrazněji zlevnit, už se nedočká. Vzestup hypotečních sazeb by uspíšilo zvýšení základní úrokové sazby České národní banky, k němuž dojde nejpravděpodobněji v druhém letošním pololetí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
