Nezaměstnanost je jen jedním z parametrů trhu práce. Pokud se zaměříme třeba na míru jeho flexibility, zase tak dobře si nevedeme. Ne že by se Česko v mezinárodním srovnání krčilo někde u dna, ale rezervy má. V žebříčku zemí dle flexibility v oblasti zaměstnanosti, které sestavuje litevský Institut volného trhu, Česko v Evropě překonávají Dánové, Britové a Irové. Nicméně třeba český Svaz průmyslu a dopravy opakovaně volá po zpružnění trhu práce. Jeho malou pružnost pokládá společně s přebujelou byrokracií a legislativou v oblasti stavebnictví za klíčové bariéry dalšího rozvoje ekonomiky.
Problém je, že pro některé zaměstnavatele představuje určitou bariéru zase představa vyšší flexibility zaměstnance. Tuzemská ekonomika se silnou průmyslovou tradicí charakteristickou směnným provozem se sžívá s flexibilitou obtížněji než ekonomiky zakořeněné ve službách. Je také otázkou, zda je na vyšší pružnost trhu práce připraven sám český zaměstnanec.
Vždyť jedním z nejdůležitějších rysů dánského trhu práce, který je obecně považován za nejpružnější v ekonomicky vyspělém světě, je jednoduchost najímání a propouštění zaměstnanců. Ochrana zaměstnance před propuštěním je v Dánsku mnohem nižší než třeba ve Švédsku či v Německu. I proto má Dánsko proti jiným zemím vysoký podíl zaměstnanců, kteří za určité časové období vystřídají svá pracovní místa. V průměru kolem třetiny dánské pracovní síly každý rok změní práci. Mobilita (fluktuace, chcete-li) tam existuje na nižších i na vysokých pozicích.
Současný stav českého trhu práce nahrává jeho reformám. Kdy jindy provádět reformy, tedy se svým způsobem připravovat na horší časy, než právě v časech dobrých? Už léta se hovoří například o zlepšení podmínek pro zkrácené pracovní úvazky. Jejich nedostatečná nabídka na českém trhu práce, jedna z nejslabších v celé EU, je klíčovým dlouhodobým problémem tuzemského trhu práce. Jestliže je problémem výraznější prosazování zkrácených úvazků do praxe, těžko si lze představit, že česká duše přijme za své zpružnění dánského střihu.
Češi zkrátka rádi jistotu a jen těžko budou volit politiky, kteří jim slíbí vyšší pracovní fluktuaci. Trhu práce by to prospělo, avšak ruku na srdce – mnozí Češi mají blíže k mentalitě Francouzů s jejich přeregulovaným trhem práce a praktickou nemožností vyhazovu než k „dobrodružné“ mentalitě dánské.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
