Filozofové si kladou zásadní existenciální otázku: „Proč existuje něco jiného než pouhá nicota?“ Teoretici managementu se táží obdobně, leč, pravda, poněkud přízemněji: „Proč existují firmy? Proč není vše svěřeno pouhému trhu?“ Tak nějak uvozuje magazín The Economist článek ke stým narozeninám ekonoma Ronalda Coase, jejž autor nedávno zpovídal.
Žádný div, právě Coase totiž významně obohatil ekonomické poznání tím, že hledal odpověď na tu druhou otázku.
O banální dotaz jde přitom jen zdánlivě. Je totiž zajímavé, že ač lze centrální plánování (na úrovni celé ekonomiky) označit za největší hospodářskou katastrofou dvacátého století, většina lidí stále tráví veškerý svůj pracovní čas v centrálně plánované byrokracii (tedy ve firmě). Místo aby například den co den nabízeli své síly i know-how na trhu práce tomu, kdo zrovna přihodí nejvíce, upisují se na celá léta zaměstnavateli jedinému – jediné firmě. Proč?
Až do roku 1932 ekonomové nahlíželi firmu jako pověstnou černou krabici, která nějak funguje, něco vyrábí, něco spotřebovává, ale bez toho, že by jakkoli detailněji zkoumali, co přesně, proč a jak se v ní odehrává. Ve zmíněném roce Coase přednesl legendární přednášku na univerzitě v Dundee, která se stala základem o pět let mladšího vědeckého textu Povaha firmy. V něm odpověděl, že firmy existují proto, že vydávat se den co den, hodinu co hodinu na trh přináší značné transakční náklady: na trhu se stále dokola musejí najímat zaměstnanci, vyjednávat o cenách, vynucovat smluvní plnění – a to vše stojí spoustu času.
Centrálně plánovaná byrokracie zvaná firma je tedy ostrovem v moři trhu – je to množina dlouhodobých smluv a kontraktů, které zúčastněným dávají pocit jistoty a utužují důvěru mezi nimi. Právě vzájemná důvěra je podstatným předpokladem ochoty riskovat, hledat nové mezery na trhu, inovovat – a to jsou pro změnu zásadní předpoklady hospodářského růstu.
Dobře, a proč není centrálně plánovaná celá ekonomika, když je to tak efektivní? Protože i centrálně řízené byrokracie mají své transakční náklady – a ty stoupají s růstem velikosti firmy; stane-li se z firmy moloch, vytrácí se efektivita, odpovídá Coase.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
