Ekonom Michael Bordo ve své nedávné studii upozornil na nebezpečí plynoucí ze současné posedlosti centrálních bankéřů finanční stabilitou. Prý se jim sice podaří zabránit několika menším krizím, ale ve výsledku způsobí vznik ještě větší krize, než byla ta z let 2007 a 2008.
Od vydání Bordovy studie uplynulo sotva pár týdnů. Někteří už přitom přirovnávají rizika plynoucí z masivního rozšíření investičních strategií umožňujících spekulaci na pokles kolísavosti trhu k rizikům někdejších druhořadých hypoték. Jejich převádění do podoby cenných papírů stálo před více než deseti lety u zrodu světové finanční krize.
Takzvané shortování volatility je hojně skloňované v souvislosti s burzovními propady uplynulých dní. I když pravděpodobně žádnou další světovou krizi nevyvolá, je bublina, která se na trhu s příslušnými nástroji vytvořila, varovná. Zadělali na ni do značné míry právě centrální bankéři tím, že svojí manipulací s trhem ve jménu stability docílili… stability. Byli dokonce tak úspěšní, že se kolísavost trhů propadla na historická minima. A trh uvěřil, že na minimech díky centrálním bankám zůstane i nadále.
I stabilita ale nakonec vede k nestabilitě. Čím úporněji budou centrální bankéři o stabilitu usilovat, tím závažnější nestabilitu – ne-li další světovou krizi – mohou vytvořit. Kéž by to pro ně bylo varováním, aby byli méně aktivističtí.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
