S blížící se zimou se rozhodně nezdá, že by Rusko mělo nakročeno v triumfu v probíhající ekonomické válce s EU. A to si právě od zimního období a nynější topné sezóny zjevně hodně slibovalo. Cena plynu v EU ovšem od konce srpna klesla o více než 70 procent. Od poloviny září také poměrně dramaticky klesly ceny plynu v EU pro příští rok, jak vyplývá z cen příslušných termínových kontraktů.
Zatímco ještě v polovině září termínové kontrakty oceňovaly plyn v EU na příští rok průměrně na zhruba 200 eur za megawatthodinu, nyní už jen na přibližně 130 eur za megawatthodinu.
Citelný pokles cen má na svědomí uklidnění situace na trhu v EU, která koncem srpna vykazovala známky paniky. Zklidnění je dáno nadmíru teplým říjnovým počasím, vrchovatě naplněnými zásobníky napříč EU, rychlou výstavbou nových terminálů na zpracování zkapalněného plynu, zejména v Německu, a citelným omezením spotřeby. K omezení spotřeby dochází jak na úrovni domácností, tak firem a velkých podniků typu oceláren či cementáren, které však současně přicházejí o konkurenceschopnost.
Na některých krátkodobých kontraktech na nizozemské burze s plynem, jejíž ceny jsou určující pro celou Evropu, se tak ceny plynu už přechodně dostaly i do záporu. Jde zcela o mimořádnou věc. A to jak za běžných podmínek, tak zejména za letošních vysoce náročných podmínek v EU, kde ještě před zhruba třemi měsíci četní experti varovali, že starý kontinent čeká historicky bezprecedentní plynová krize. Záporná cena plynu znamená, že obchodníci s ním jsou ochotni odběratelům zaplatit za to, že si plyn vezmou, neboť sami už nemají kde nakoupený plyn uskladnit.
Zatímco tedy Evropa má nyní plynu, že doslova neví, co s ním, Rusku se stále palčivěji nedostává zboží typu chladniček, praček nebo dokonce odsávaček mateřského mléka. Ukazuje se, že zatímco Rusko je surovinová velmoc, Evropa má zase technologie – a suroviny si Evropa umí jinde obstarat snáze než Rusko technologie.
Představitelé EU sdílí v rostoucí míře podezření, že Rusko si část technologií snaží obstarat „pašováním“ přes země, jako je Arménie nebo Kazachstán. Po uvalení západních sankcí na Rusko v důsledku jeho invaze na Ukrajinu totiž podezřele narostl počet chladniček, praček nebo třeba právě i odsávaček mateřského mléka, které Arménie či Kazachstán dováží z EU. Přestože v Arménii porodnost klesá, tato země nyní dováží z EU citelně více odsávaček mateřského mléka než před rokem (viz graf).
Kazachstán nebo Arménie evidentně dané zboží předprodávají do Ruska. Tam se pračky, chladničky nebo odsávačky mateřského mléka a další podobné zboží prodávají nejen pro civilní využití. Část podle expertů po rozebrání totiž slouží jako zdroj komponent pro jednodušší armádní techniku. Z domácích spotřebičů a zařízení Rusové získávají například čipy, které mohou využít vojensky.
Ruské „armádní kutilství“, kdy podle západních představitelů, končí třeba části pračky v ruských tancích, ilustruje právě to, jak západní sankce postupně ruskou ekonomiku ničí. Zatím rozhodně více, než jak snížení či zrušení ruských energetických dodávek ničí Evropu. Rusku se prostě vidina triumfu v ekonomické válce s EU stále povážlivěji vzdaluje.
Ano, pravda, zatím je tohle vše jen dělání účtu bez hostinského. Po této zimě budeme moudřejší. Nástup topné sezóny se však v EU vyvíjí příznivěji než vlastně kdokoli čekal… To už je jisté teď.
Po uvalení sankcí na Rusko podezřele stoupá dovoz nejen praček či chladniček, ale třeba i odsávaček mateřského mléka (viz graf) z EU do Arménie či Kazachstánu. V rostoucí míře panuje obava, že jsou přeprodávány do Ruska, kde jejich části slouží coby komponenty vojenské techniky.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
