Vlna odhalení sexuálního zneužívání ministrantů a duchovních se těžce podepisuje na účetním zdraví 177 amerických katolických diecézí. Marketingově zdatnější evangelikálové rýžují.
Rok 2006 nebyl pro americkou katolickou církev povzbudivý. Alespoň tedy z finančního hlediska. V říjnu zbankrotovala davenportská diecéze ve státě Iowa – důvodem byly náhrady související s žalobami za sexuální zneužívání na svaté půdě – a o dva měsíce později se náklady losangeleské arcidiecéze vyšplhaly ze stejných příčin na šedesát milionů dolarů. Ztráty přesahující padesát milionů dolarů hlásí rovněž portlandská arcidiecéze. Na její adresu se sneslo dokonce 150 žalob za pohlavní zneužívání.
Sex za oltářem a schodky
Diecéze žijí ve Spojených státech ze tří druhů příjmů: z farnostních odvodů, z prostředků získaných z každoročních apelů donátorům a z investičních příjmů z kapitálového trhu. Ani růst indexů Wall Streetu v loňském roce ale z důvodu předchozích hubených let, stejně jako kvůli růstu nákladů na zdravotní pojištění, tváře diecézních správců financí nerozjasnil. “ Z posledních pěti let se diecéze v průměru pohybují ve ztrátě 1,65 roku,“ říká ekonom Charles Zech, ředitel organizace Center for the Study of Church Management. Před pěti lety započala dosud nejintenzivnější vlna zmíněných soudních pří. Celostátní audity v roce 2005 odhalily, že sexuální zneužívání ministrantů a duchovních stálo od roku 1950 katolickou církev jednu a půl miliardy dolarů. Většina těchto nákladů vznikla po roce 2002, uvádí server Catholic Service News. Není divu, že počet Američanů, kteří v průzkumech přiznávají ateismus, vzrostl od roku 1991 čtyřikrát na zhruba šestnáct procent veškerého obyvatelstva. Po jedenáctém září 2001 ale razance, s jakou dochází k sekularizaci společnosti, rapidně klesá a počet ateistů spíše stagnuje. Důvodem je podle expertů na náboženské trendy, třeba George Gallupa, růst fascinace spiritualitou. To souvisí i s tím, že poválečná “ babyboom generace“ zestárla do věku, v němž lidé více inklinují k duchovním hodnotám. Z tohoto fenoménu ale těží spíše církve jiných vyznání, nikoli zdiskreditovaní katolíci. Popularitě se těší hlavně evangelikálové.
Flexibilita evangelikálů
Stěžejním důvodem je, že pružná evangelikální teologie poskytuje mnohem širší prostor k přizpůsobení se současné době. Nad evangelikály nebdí žádná všeobjímající autorita typu Vatikánu. Jednotliví duchovní vůdci tak nemusejí svádět boj s úřednickou hierarchií, která diktuje správné jednání. “ Chcete být služebníkem božím? Prostě to uděláte. Vlastně jen odpovíte na poptávku trhu,“ popisuje způsoby evangelikální církve Christian Smith, profesor sociologie na Univerzitě Severní Karolíny. Sama úspěšnost evangelikálů je přitom dána tím, že sledují kontury “ trhu“ ostražitěji než ostatní církevní konkurence. Nové ovečky – z řad ateistů i konvertitů – lákají prostřednictvím pragmaticky marketingových metod, jež mají s duchovnem opravdu pramálo společného a jako by byly opsány z učebnic korporátního “ píáru“. Evangelikální bratři a sestry tak nasazují zbraně typu “ pyro marketingu“ (rozsévání produktu mezi spotřebitele zprvu prostřednictvím jeho nejoddanějších – a vlivných – příznivců), “ marketingu nik“ (hledání mezer na trhu, nik, pro rozjezd byznysu – tedy specificky pro založení církve) či “ biblezinů“, jimiž cílí na nové věřící. “ Bibleziny“, vemlouvavé magazíny, při- odívají Nový zákon do takových hávů, aby jeho poselství byla “ cool“ pro jednotlivé cílové skupiny. Může jít o motorkáře, fanoušky hip- hopu či pubertální děvčata. Časopis BusinessWeek přirovnává nedělní školy evangelikálů k disneylandům a církevní kavárny k těm z řetězce Starbucks. Loajalita konzumentů, kteří si produkt oblíbí již v dětství, stojí zřejmě i na předních místech desatera duchovních z evangelikální církve Groeschel’s Life Church v Edmondu ve státě Oklahoma. Ratolesti věřících se tu mohou vyřádit v “ Toon Townu“, zmenšeném městě, užít si skoro pětimetrovou skluzavku či se potěšit pohledem na policistu-robota, jenž recituje rozkazy. „Děti přitáhnou do kostela i dospělé,“ vysvětluje pastor Scott Werner. Nově získané ovečky jsou pro církve klíčové už jen z toho důvodu, že “ o desátky jde vždy až v první řadě“.
Hutné penězovody
Tradiční americké evangelikální církve mají typicky méně než dvě stě členů, přičemž roční rozpočet se pohybuje kolem sta tisíc dolarů. Rozpočty takzvané megacírkve (viz TÝDEN č. 5/06) oplývají podle některých studií zhruba pěti až šesti miliony dolarů ročně. Megacírkve definuje John N. Vaughan, analytik organizace Church Growth Today, jako ty, jejichž svatostánek navštíví každý týden alespoň dva tisíce věřících. Megacírkve si mohou dovolit kromě tučných desátků plnit kasu i jinými způsoby. Třeba Willow Creek Community Church ze South Barringtonu ve státě Illinois založila konzultantskou odnož Willow Creek Assn. Ta radí více než jedenácti tisícům menších členských církví v oblasti marketingu a managementu a ročně si tak přijde na dvacet milionů dolarů. Takové sumy již lákají i zkušené konzultanty s tituly MBA z Harvardu či Stanfordu, například Grega Hawkinse, bývalého konzultanta v McKinsey & Co. Penězovody amerických církví nabývají natolik hutných podob, že se rodí zcela nový ekonomický vědní podobor, religionomika, jež zkoumá ekonomické aspekty hospodaření církví. Například jedna z religionomických studií v duchu ekonomie strany nabídky vysvětluje diametrální rozdíly v počtu náboženských příznivců v USA a Evropě. Nabídka náboženských služeb “ líných dinosaurů“ – tedy evropských velkých církví bez rozvinutých metod oslovení obyvatelstva – vede i k vyšší sekularizaci společnosti. Naproti tomu ve Spojených státech mají menší, soutěživé církve (ale i jiné náboženské skupiny, sekty a kulty) mnohem činorodější podnikatelský zápal, což se zpětně odráží v nižší sekularizaci americké společnosti. Stinnou stránkou tohoto zápalu však pro mnohé může být právě zmíněná transformace svatostánků, v nichž má být rozjímáno, na disneylandy či jiné podobné praktiky.
Gulfstream, rolls a bible
Charismatičtí vůdci mnoha amerických náboženských skupin se často jeví spíše jako pochybní floutci a hochštapleři. Jejich bohatství má zjevně desátkový původ a oni už je ani neskrývají. Creflo A. Dollar, pastor evangelikální církve World Changers Church International z College Parku ve státě Georgia, si libuje ve vozech značky Rolls Royce a létá výhradně luxusním tryskáčem Gulfstream 3. „Dělám, co kážu,“ hájí se. „Bible přece říká: Bůh se raduje z potěšení svých služebníků.“ Pastor Joel Osteen, duchovní vůdce houstonské Lakewood Church, jedné z nejúspěšnějších evangelikálních megacírkví v USA vůbec, uvažuje, proč si pořídil tak přepychový dům, s poukazem na svou plavovlasou a vždy sexy oblečenou manželku Victorii: „Původně jsem si říkal: Nač tak velký dům? Ale Victoria měla více víry a přesvědčila mě, že můžeme žít tak elegantně bez toho, aby to odporovalo bibli.“ Komu se to zdá podezřelé, může být opatrnější. Církev LifeChurch. tv, která operuje především v Oklahomě, Arizoně a Texasu, nabízí tříměsíční zkušební dobu. Během ní věřící platí desátky, ale nevyslyší- li Všemohoucí v dané lhůtě jeho přání, církev mu je pak vrátí. Co dodat. Snad jen jednu moudrost jistého Ježíše Nazaretského: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
