Krize, krize, samá krize, valí se z médií už třetí rok. Hojně se skloňují výrazy „táhlá stagnace“, „krize eurozóny“, „dvojitá recese“ – sotva se ta či ona ekonomika probere z jednoho propadu, už ji čeká další. Prostě žádná úleva. Opravdu? V mlze onoho pesimismu zanikají velmi příznivé zvěsti, třeba ta nedávná, že důvěra německých podnikatelů ve vlastní ekonomiku dosáhla nejvyšší úrovně od sjednocení země před jedenadvaceti lety. A Německo je, jak známo, náš klíčový obchodní partner. Problém tkví v časovém zpoždění. To, že ekonomice důvěřují podnikatelé, ještě neznamená, že jí důvěřuje veřejnost. Nějakou dobu trvá, než sebeoptimističtější podnikatel rozjede svoje investiční plány, najme zaměstnance, než zkrátka opravdovými činy, nejen vírou, přispěje k rozhýbání hospodářského soukolí. Mezitím budou média dále ladit na pesimistickou strunu, zpravovat o závratných cifrách nezaměstnanosti a vypouštět tisíce dalších bubáků. Vždyť strašení přece tak dobře prodává!
Jenomže ekonomika není koneckonců nic jiného než shluk jednotlivců, kteří minutu co minutu rozhodují o svých výdajích, nákupech, investicích, o své pracovní činnosti, a také o výši své důvěry v ekonomiku. Když budou neustále přesvědčováni, že je a bude zase a jenom špatně, jistě je to neblaze ovlivní a hospodářské oživení potrvá ještě déle, než by jinak mohlo. Takže: pryč s pesimismem a půl je hotovo! Odteď už jen „bude líp“, „bude líp“, „bude líp“…
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
