Evropská komise v těchto hodinách završuje svoji snahu precizovat vodítko firmám a státům EU stran toho, jak mají platit za ruský plyn. Podle informací agentury Bloomberg vodítko precizuje takovým způsobem, že evropští odběratelé budou moci nadále nakupovat ruský plyn, aniž by přitom porušovali protiruské sankce. Ty EU zavedla v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu.
Precizace má spočívat v tom, že Brusel vyzve evropské odběratele, aby vydávali jasná stanoviska, že považují svůj závazek vůči ruskému dodavateli plynu za splněný přesně tím okamžikem, kdy mu zaplatí eury či dolary. Tedy v souladu se stávajícími smlouvami. Precizované vodítko, jež Brusel teprve zveřejnění, nesjpíše už v nejbližších dnech, podle zákulisních informací Bloombergu nemá zapovídat možnost otevření si eurového či dolarového účtu u ruské státní banky Gazprombank.
Potíž je v tom, že Kreml svým dekretem z konce letošního března žádá po odběratelích z „nepřátelských zemí“ – tedy ze zemí uplatňujících vůči Rusku sankce, včetně států EU – zřízení nejen eurového či dolarového účtu, ale také účtu rublového. Podle dosavadních vyjádření představitelů Evropské komise je zřízení rublového účtu obejitím sankcí. Jenže v připravovaném, precizovaném vodítku Brusel o svém postoji k založení rublového účtu mlčí. To je zarážející, neboť jde o „jádro pudla“ celé věci. Dosud nikde písemně nedeklaroval, že zřízení rublového účtu je porušením sankcí. Takový závěr zní jen vágnější formou, v ústních vyjádřeních bruselských činovníků.
Zdá se tedy, že Brusel precizuje své vodítko, jak je výše uvedeno, aniž by ovšem precizoval to nejpodstatnější. Vyzve tedy evropské odběratele plynu, aby si vyžádali stanovisko, že svůj závazek plní okamžikem převodu eur či dolarů – a dále dá od věci ruce pryč. Přitom Brusel dobře ví, že Putinův režim žádá více, a sice právě zřízení rublového účtu. Nad zřízením takového účtu, zdá se nyní, bude Brusel přivírat oči. Protože k takovému kroku dosud žádné své jasné stanovisko nevydal a zjevně ani vydat nechystá. Pokud by totiž oficiálně možnost založení rublového účtu připustil, připustil by též explicitně obcházení svých vlastních sankcí. Tím pádem by zřetelně ztratil tvář a v přetahované s Kremlem tahal za kratší konec.
Pokud by Brusel ovšem zřízení rublového účtu explicitně, tedy i písemnou formou zapověděl, i další odběratele plynu v EU by čekal osud odběratelů polských a bulharských. Těm již Kreml v dubnu kohoutky s plynem zavřel. Poté, co na jeho nové platební podmínky nepřistoupili.
Brusel se ocitá pod tlakem zemí, jako je Německo, Itálie, Maďarsko, a dokonce Francie, které jeho nový, precizovaný návrh podporují. Italský premiér Mario Draghi dokonce v týdnu pronesl, že evropští odběratelé budou za plyn schopni platit v rublech, aniž by porušili sankce. To je však možné jen tehdy, pokud Brusel zřízení rublového účtu explicitně nezapoví. Fakticky tak odběratelé z EU zjevně budou sankce EU vůči Rusku porušovat, ale protože to nebude „na papíře“, všichni se budou moci – poněkud alibisticky – tvářit, že se tak neděje. Že k žádnému porušování sankcí nedochází.
S nově precizovaným vodítkem ovšem podle informací Bloombergu nesouhlasí Polsko. Varšava tedy v této věci zachovává nejzásadovější postoj v rámci EU. Polsko nejhlasitěji žádá další vyjasnění vodítka, evidentně zejména právě otázky zřízení rublového účtu. Varšava zkrátka po Bruselu chce, aby se zřetelně, písemnou formu, přihlásil buď k zákazu zřizování rublového účtu, nebo de facto k porušování svých vlastních sankcí. Sama se přihlásila k první možnosti, pročež právě Polsku – společně s Bulharskem – již Kreml plyn odpojil. Jestliže se Brusel de facto přihlásí k porušení svých vlastních sankcí, současně tím tedy také „hodí přes palbu“ Polsko a Bulharsko.
Založení rublového účtu u Gazprombank je tak ožehavým problém z toho důvodu, že do převodu mezi eurovým a dolarovým účtem u téže banky a právě účtem rublovým bude zasahovat ruská centrální banka. A ta je sankcionována, na rozdíl od Gazprombank. Ruská centrální banka do převodu mezi oběma účty zasáhne třeba už jen tak, že je to ona, kdo stanovuje oficiální směnný kurs rublu. Tento kurs je přitom v současnosti manipulován, i za propagandistickým účelem, tak že je státními zásahy potlačováno přirozené působení sil nabídky a poptávky na příslušném devizovém trhu.
Gazprom, ruský plynárenský gigant v rukou Kremlu, ovšem v uplynulých dnech obesílal své evropské odběratele s ujištěním, že převod z eur či dolarů v rubly nebude probíhat přes ruskou centrální banky, nýbrž přes ruské Národní zúčtovací středisko.
Ani ruská strana si tedy zjevně nepřeje přerušení dodávek. Přišla by o podstatnou část svých příjmů. Zároveň ale nechce ztratit tvář. Proto se nyní obě strany snaží přicházet s částečnými ústupky, jež ještě neznamenají ztrátu tváře, přičemž zároveň umožňují, aby plyn proudil dál. Takto to však nepůjde činit věčně. Jedna ze stran bude muset udělat přelomový ústupek, kterým tvář ztratí, byť třeba jen poněkud zastřeně. Pokud Brusel jasně nezapoví zřízení účtu v rublech, zdá se nyní, že to bude fakticky nakonec právě on.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
