Pop-ekonomie
Říká se tomu poněkud nepěkně „sesychání“ či „scvrkávání se“. Starší lidé (zejména ve věku nad šedesát let) se prostě postupně zmenšují, a to ve výsledku až o několik centimetrů. Stárnutí lidského organismu je totiž doprovázeno úbytkem kostní i beztukové tělesné hmoty či naopak zvýšením objemu tělesného tuku. Tyto změny vedou prostřednictvím zdravotních komplikací (některé druhy artrózy, vyhřezlá ploténka či třeba kyfóza) k deformaci páteře, jež přispívá ke snížení tělesné výšky.
Jiná onemocnění, jako je například osteoporóza, se pak na „scvrkávání se“ podílejí přímou cestou.
Pětice ekonomů, kteří působí na univerzitách v Číně a Spojených státech, se v nové studii, vycházející pod hlavičkou bonnského Institutu pro studium práce, snaží přijít na kloub tomu, zda – obrazně řečeno – je míra, v jaké se ten či onen člověk po šedesátce „scvrkne“ (to, o kolik centimetrů „seschne“), předpověditelná z jeho způsobu života – a společenského postavení – ve středním věku. Na vzorku čínské populace celkem přesvědčivě prokazují, že tomu tak je – lze vskutku spočítat, o kolik „seschneme“. Badatelé vyšli z délek holenní části dolní končetiny a nadloktí, kteréžto „díly“ lidského těla se během stárnutí „nescvrkávají“. Na jejich základě odhadli výšku, jaké sledovaní lidé starší šedesáti lety dosahovali předtím, než se začali zmenšovat.
Zjistili, že muži se v průměru zmenšují o čtyři centimetry, kdežto ženy o 4,5 centimetru. Platí ovšem obecně, že čím je kdo vzdělanější, o to méně se ve stáří „scvrkne“. S úrovní dosaženého vzdělání se totiž zpravidla zlepšuje i přístup k vlastnímu zdraví, jenž se pak zrcadlí v pomalejším tempu „sesychání“. Podobný efekt jako úroveň vzdělání má ovšem i výše příjmu: čím je kdo bohatší, tím méně se bude jeho výška ve stáří snižovat (což platí zvláště pro muže). Zámožnější lidé si zkrátka mohou dovolit kvalitnější lékařskou péči a výživnější stravu; i to pochopitelně zpomalí tempo „sesychání“. A rada na závěr: muž, který chce ve stáří ztratit na tělesné výšce co nejméně, by se měl oženit. Ženatí „sesychají“ pomaleji (život v páru totiž obecně svědčí celkovému zdravotnímu stavu).
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
