Jediný android, kterého máme, je tak ten v chytrých telefonech. Ovšem chytrý telefon není v podstatě nic jiného než využití miniaturizovaných a tisíckrát vylepšených vynálezů druhé průmyslové revoluce konce 19. století. V současnosti sice hovoříme už o čtvrté průmyslové revoluci, neboli Průmyslu 4.0, ale zatím nemáme v pořádku ani výdobytky té druhé. Každý, kdo jezdí po českých dálnicích, zejména té páteřní, to nejspíše potvrdí.

Také běžná kancelář se během následujících dvaceti let jistě promění, ale změna to nebude nikterak průlomová a revoluční. Půjde spíše opět o evoluci. Mnohé dnešní kanceláře jsou již dnes modernější, než budou ty vývojově „opožděné“ za dvacet let. Zkrátka a dobře, některé kancelářské propriety se udrží překvapivě dlouho. Tak jako ikonické červené tramvaje, které Prahu brázdí skoro šedesát let.

Můžeme snít o tom, že v kanceláři příštích let se bude stát, a nikoli sedět, jelikož sedavá zaměstnání jsou rizikovým faktorem rozvoje řady fatálních civilizačních chorob. Nebo o tom, že vše už bude v „cloudu“, takže nebude nutné, aby zaměstnanci měli v kancelářích svá stálá místa. Jednotlivé počítače a podobná zařízení budou zkrátka sdílet jakožto vstupní bránu do on-line světa.

Můžeme si také představovat, jak kancelářský život promění 3D tisk, když už nyní je možné si jeho prostřednictvím „vytisknout“ rovnou celou kancelář. Řadu věcí, které budou v příštích dvaceti letech proměňovat podobu běžné kanceláře, už jsme zkrátka vynalezli. Nyní se budeme snažit je co nejpřínosněji zapojovat do každodenní praxe. To bude evoluční proces, který si nakonec v řadě případů vyžádá i mnohem více než „jen“ dvacet let. Tak jako v chytrém telefonu dneška stále nalézají své uplatnění vynálezy konce 19. století – fotoaparát, fonograf (gramofon), film či rádio.

Kulisy kancelářského života se za dvacet let nepochybně promění. I když právě jen evolučně. Co se však zřejmě vůbec nezmění, budou obyčejné lidské tužby. Touha po svobodě a zároveň po společenství jiných. Absolutně svobodný ovšem nemůže být žádný zaměstnanec. Takže kancelář budoucnosti bude spíše umožňovat více a více flexibility.

Výsledek nutného hledání kompromisu mezi niternou touhou po svobodě a nutností vydělat si na obživu, tedy svobodu omezit, bude mít z hlediska zaměstnance stále příznivější podobu. Technologie již dnes umožňují řadu věcí řešit „na dálku“ a tento trend nepochybně dále zesílí.

Přitom člověk jakožto tvor společenský vždy bude chtít zůstat ve společnosti ostatních. Technologie sice budou umožňovat rostoucí flexibilitu a zároveň také atomizaci zaměstnance. Čím vyšší flexibilita, tím takřka z definice nižší závislost na ostatních, na kolezích, na kolektivu, na pracovním týmu. Ale většina zaměstnanců se nebude chtít plně odcizit ostatním, přestat žít na pracovišti svůj společenský život, přestat se bavit z kolegy „tváří v tvář“.

Proto kanceláře budoucnosti nejsou svým způsobem odlidštěné „home officy“ kdesi v horách nebo na venkově, propojené s městem těmi nejmodernějšími technologiemi. I když technologie něco takového v řadě případů umožní, člověk sám bude spíše hledat kompromis. Třeba se i vzdá části potenciální flexibility, jen aby zůstal v člověčím kontaktu s jinými a v živé, nezprostředkované interakci s nimi.

Přes všechny technologické vymoženosti, které příští léta přinesou, prostě budeme stále lidmi, nikoli androidy.

Vyšlo na Aktuálně.cz.