Kdo letos 1. ledna investoval do bitcoinu 10 tisíc korun, rozhojnil do dnešního dne bezpracně svůj majetek na zhruba 37 tisíc korun. Která banka nabízí takový úrok?
Když bitcoin před čtyřmi lety stál sto dolarů, už tehdy to měla být bublina. Když zdražil na tisíc dolarů, také to byla jen bublina, co brzy zase splaskne. Podobně při překročení dvoutisícové a posléze i třítisícové hranice. Nyní se jeden bitcoin prodává za více než čtyři tisíce dolarů. Ale – opět je to prý jen bublina. Drtivé většině ekonomů tak hrozí zase trapas. Před deseti lety neviděli či nechtěli vidět kolosální bublinu na nemovitostním trhu v USA.
Nyní nevidí či nechtějí vidět, že bitcoin snadno může být něčím více než jen krátkodechou mánií. Důvod je v obou případech stejný: realita, ta „mrška“, píše docela jiný příběh, než jaký si ekonomové u prken ve svých slonovinových věžích narýsovali. Nemovitostní bublina minulého desetiletí a následná světová finanční krize byly něčím, co absolutně nezapadalo do příběhu, kterým sama sebe většina ekonomů toho času prezentovala. Ten příběh, jak dnes víme, byl jen bájí. Bájí o chrabrých ekonomech, kteří pokořili hospodářský cyklus a prostřednictvím svých modelů a z nich vycházejících opatření dokáží krotit jeho nebezpečné výkyvy. Hluboké krize měly být navždy minulostí. Avšak děje roku 2008 či 2009 promluvily úplně jinak. Byl to tedy nakonec jen další z řady smutných příběhů o tom, jak pýcha – ačkoli nyní umně skrytá za teoreticky působivé, v praxi však neúčinné rovnice – předchází pád.
Revoluční měna
Zdražování bitcoinu také nezapadá do příběhu ekonomického establishmentu. Ten by v současnosti sám sebe rád vykresloval tak, že se „poučil z krizového vývoje“ a modely a opatření, které prezentuje, už konečně umí vyhlazovat cykly a předcházet krizím. Tuto snahu ekonomů „normalizovat“ svoji pověst vzestup bitcoinu nabourává. Jeho rostoucí obliba totiž vypovídá i o tom, že stále větší počet lidí si uvědomuje, že ekonomové se nejen nepoučili, ale svými současnými zásahy připravují půdu nové krizi.
Třeba takoví ekonomové z řad centrálních bankéřů. Centrální bankéř není opravdový bankéř, je to ve skutečnosti státní úředník. V uplynulých deseti letech pomáhal svému zaměstnavateli – státu, jak jen mohl. U nás i ve světě. Tiskem nekonečných miliard nových peněz vytvořil nezdravé ekonomické prostředí, na které doplácí zejména běžný občan. Jeho kupní síla se ředí, jeho životní úroveň se vyvíjí hůře, než kdyby zásahu nebylo. Zato státní úředník z centrální banky a státní úředník z vlády docilují svého – rozředěním kupní síly peněz ulevují státu od dluhu, takže ten se může zadlužovat dále. Prozíravější část běžných občanů si v uplynulé dekádě naplno uvědomila, že zájmová koalice státního úředníka z centrální banky a toho z vlády může i v budoucnu kdykoli – a ještě citelněji – „v zájmu státu“ rozředit kupní sílu osobních úspor. Přirozeně tito občané hledají způsob, jak své úspory ochránit. Bitcoin je od roku 2009 jednou z možností.
Bitcoin zkrátka tolik roste na ceně i proto, že stále větší počet lidí věří, že jim jeho vlastnictví umožní ochránit své úspory.
Také věří, že s bitcoinem se stanou méně závislými na konvenčním ekonomickém systému, v němž ředění kupní síly peněz nafukuje nové bubliny a zadělává na další krize. Revolučnost bitcoinu totiž spočívá v jeho decentralizované povaze: nikdo s ním nemůže manipulovat svévolně tak jako centrální bankéř s dolarem či korunou, nikdo tedy ani nemůže ředit jeho kupní sílu.
Pro centrální banky a potažmo stát představuje bitcoin a potenciálně i mnohé další kryptoměny zásadní ohrožení. Bitcoin je ale ohrožením i pro banky a další finanční instituce. Jeho rozmach do podoby globálního platidla, na něž den za dnem sází více a více lidí, by zcela proměnil podobu mezinárodního platebního systému a výrazně oslabil finančně zprostředkovatelskou roli bank, a tedy jejich zisk. Celá řada ekonomů pracuje buď pro stát, pro vládu či centrální banku, nebo pro nestátní finanční instituci. Málokterý tak bude bitcoin chvalořečit. To spíše slyšíme neustálé, vlastně již komické varování před bublinou. Proto platí: co se týče bitcoinu, ekonomům nevěřme – věřme jen sami sobě!
Třeba se nerozvine, ale…
Osobně uvažuji takto. Existují v zásadě jen dvě možnosti. Zaprvé, globální platební systém na bázi bitcoinu se v následujících letech opravdu rozvine. V takovém případě má stále smysl do bitcoinu jistou drobnou část svého portfolia investovat i dnes, kdy jeden kus vyjde takřka na sto tisíc korun. I jen čtvrt či půl bitcoinu může mít doslova milionovou cenu, jelikož bitcoin bude nejen chránit úspory, ale stane se „VIP vstupenkou“ do nově ustaveného globálního platebního ekosystému.
Zadruhé, bitcoinový ekosystém se nerozvine. Třeba proto, že revoluce požere své dítě a bitcoin nahradí jiná kryptoměna (kryptoměny jako takové lze zlikvidovat vlastně jen vypnutím internetu). I tak má po zvážení obou možností smysl investici uskutečnit. Neboť potenciální výnos z realizace první možnosti vysoce předčí možnou ztrátu z realizace možnosti druhé.
Ale říkám – moje hlava.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
