Leváci. Eskymáci je automaticky považovali za čaroděje, japonští muži zhusta opouštěli vlastní ženy, dovtípili-li se, že těm je levačka bližší, a v afrických zemích zase levorukým dětem polévali nešťastnou končetinu vařící vodou, nořili ji i do bahna, dokud nervy neodumřely a ratolest se byla nucena přeorientovat na praváctví. Leváci měli ztížený život v římských legiích (ruka jim byla přivazována za záda) i třeba na československých školách před rokem 1967, kdy byla snahám přeučovat na praváctví učiněna přítrž.
Jak vidno, leváci se během života musejí vypořádat s překážkami, jež praváky zůstávají nepoznány. To se zjevně neobejde bez následků. Ekonom Kevin Denny z dublinské University College dospívá v květnové studii k závěru, že levorucí muži jsou více náchylní k depresím než praváci: depresivní období si již prožila čtvrtina evropských leváků, kteří za sebou mají padesáté narozeniny (asi sedm procent mužů této věkové skupiny), kdežto pouze jedno procento stejně starých praváků. U žen žádné rozdíly nepanují – depresemi trpí v obdobné míře pravačky i levačky. Možným vysvětlením je, že ženy se lépe dokáží vyrovnat se stigmatem levorukosti, jež mnohým z mužských protějšků přivádí úzkostné stavy.
Tím ale špatné zprávy pro leváky končí. Kevin Denny totiž již předloni uzavřel, že – alespoň v Británii – levorucí muži vydělávají v průměru o pět procent více než praváci. Dosáhnou-li však leváci vysokoškolského vzdělání, nůžky se dále rozevírají. Američtí leváci s diplomem vydělávají o patnáct procent více než pravorucí vzdělaní, jak ukazuje předloňská analýza týmu ekonomů z Univerzity Johna Hopkinse. U žen opět obdobné rozdíly pozorovány nejsou.
Proč to všechno? Kreativita je oceňována zejména v lépe placených pozicích, na něž spíše dosáhnou vysokoškoláci. A leváci, coby svého druhu menšina, musí už od útlého věku zapojovat více kreativity, aby ve světě šitém na míru pravorukým obstáli. Navíc získávají jinou výhodu – praváci jsou na ně hůře připraveni. Asi tak jako fotbaloví brankáři či beci, kteří se nechávali snadněji „převézt“ Pelém, Maradonou, Cruyffem nebo Puskásem – vesměs hvězdnými (prý dokonce čtyřmi nejlepšími v historii), ač, ale spíše právě protože levonohými fotbalisty.
Čtvrtou nejlepší herečkou české historie je Jiřina Bohdalová. Ano, i ona je levačka, ví to bulvár.
Týden, 23.6.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
