Poslední dobou si čeští střadatelé v nadprůměrné míře předčasně vybírají své úspory na důchod. Předčasně totiž ukončují doplňkové penzijní spoření či připojištění. Tento vývoj potvrzují čísla prakticky všech tuzemských velkých bank. Jedním dechem tyto ústavy varují, že předčasné ukončování spoření na důchod je chybou. To však není pravda. Nelze to takto kategoricky tvrdit. Může to být naopak finančně prozíravé rozhodnutí.
Pochopitelně, záleží na tom, proč střadatel své důchodové spoření vlastně předčasně ukončuje. Někteří tak činí, aby pokryli zvýšené výdaje spjaté s platbami za energie a aby obecně čelili lépe současné mimořádné inflaci. Jiní ale prostě jen hledají příležitost výhodnějšímu zhodnocení svých prostředků. Takovému, aby nemuseli čelit přehnanému riziku. A toho dosáhnout lze, jak ukazuje zkušenost posledních patnácti let, přiblížená následujícím příkladem.
Pokud si člověk začal spořit v 35 letech života takovým způsobem, že měsíčně na spoření přispívá ze svého 1000 Kč a zaměstnavatel mu přidá dalších 500 Kč, v 65 letech bude mít při uplatnění vyvážené strategie s předpokládaným úročením 3,5 procenta ročně naspořeno zhruba 1 085 000 Kč. Státní příspěvek z toho činí přibližně 82 600 Kč.
Pokud se takový člověk rozhodne spoření v polovině původně plánované doby spoření, tedy po přibližně patnácti letech, předčasně ukončit, přijde o státní příspěvek ve výši zhruba 41 200 korun. Příspěvky zaměstnavatele budou v polovině spoření odpovídat zhruba 89 500 Kč. Příspěvky samotného účastníka pak 179 000 Kč. Zhodnocení bude odpovídat přibližně 79 200 Kč.
Zhodnocení a příspěvky zaměstnavatele bude však muset účastník v případě předčasného ukončení spoření zdanit patnácti procenty. Zpátky tedy dostane v plné výši své příspěvky, tedy 179 000 Kč, a dále 76 100 Kč v podobě zdaněných příspěvků zaměstnavatele a 67 320 Kč v podobě zdaněných výnosů, tedy zdaněného zhodnocení.
Celkově tak člověk bude mít zpět necelých 322 500 Kč. Má-li tyto peníze investovat tak, aby mu zajistily výnos vyšší, než jaký by měl při pokračování v důchodovém spoření na jeho konci, musel by tedy investovat danou částku, 322 500 Kč, tak, aby z ní během dalších patnácti let měl více než 1 085 000 Kč. Musel by tedy částku 322 500 Kč investovat třeba do akcií tak, aby jejich průměrný roční výnos během těch patnácti let byl minimálně zhruba 8,5 procenta. To je shodou okolností průměrný roční dolarový celkový výnos hlavního amerického akciového ukazatele Standard & Poor’s 500 za posledních patnáct let, včetně dividend. Takže se nejedná o žádné sci-fi nebo extra riziko, ale o relativně běžnou akciovou investici, vlastně jednu z nejběžnějších.
Pokud bychom se zaměřili na průměrný roční výnos zmíněného ukazatele Standard & Poor’s 500 po přepočtu do korun, je jeho průměrné vlastní zhodnocení, tedy bez započtení dividend, za období posledních patnácti let, od 12. prosince 2007 do 12. prosince 2022, celkem 8,7 procenta ročně. Ve vyjádření po započítání reinvestic dividend jde v korunách dokonce průměrně o 10,9 procenta ročně.
Samozřejmě, pokud člověk z našeho příkladu předčasně ukončí své důchodové spoření, ušetří dalších zhruba 180 tisíc korun tím, že nebude dále nic na své konvenční spoření na důchod vydávat. Celkově tedy může být člověk při předčasném ukončení spoření o stovky tisíc korun bohatší, aniž by musel investovat jakkoli rizikově. Postačí vlastně nejběžnější investice do akcií. Akciové zhodnocení uplynulých patnácti let mu pro příštích patnáct let pochopitelně nikdo negarantuje. A minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích. Ale jednostranně tvrzení, že předčasné ukončení spoření na důchod představuje chybu, prostě není pravdivé.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
