Volby se blíží a nervozita v Lidovém domě houstne.
Jinak si nelze vysvětlit gesta, ke kterým se sociální demokraté uchylují. Nejnověji je řeč o návrhu zavedení bankovní sektorové daně. ČSSD se snaží až moc průhledně brnkat na strunu nesnášenlivosti lidí vůči bankám. Jenže ta už je dnes do značné míry domnělá, přítomná převážně jen v hlavách oranžových ideologů. Banky po kampani uplynulých let od svých nemravných poplatků, které lidi právem štvaly, z velké části ustoupily.
Uplynulá léta dala vzniknout řadě nízkonákladových bank, které se mezi sebou potýkají v lítém konkurenčním boji. Důkazem je třeba loňský konec Zuno Bank.
Proč banky odcházejí z byznysu, když ten je podle ČSSD tak výnosný, že je třeba jej zatížit zvláštní daní? To nemá logiku. Voliče dnes trápí něco jiného než bankéřská hrabivost. Komu vadila, ten přešel k menší bance.
ČSSD se svým návrhem o deset let zaspala. Nejen proto, že tehdy byla poplatková politika bank skutečně nemravná. Také jejich ziskovost, měřená rentabilitou průměrného vlastního kapitálu, byla citelně vyšší než dnes. Dnes profi tabilitu bank snižuje i vliv přetrvávajícího prostředí nízkých úrokových sazeb, kterému nepomáhá ani intervenční režim ČNB.
Už od příštího roku se budou banky také muset v praxi vypořádat s dopady revidované směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Na klientovu žádost budou zpřístupňovat jeho data třetí straně, tedy své další, nově vzniklé konkurenci. EU navíc zejména po roce 2015 klade sílící důraz na vytvoření jednotného kapitálového trhu. V rámci tohoto úsilí podporuje – například zřízením Evropského fondu pro strategické investice – nebankovní financování podnikové sféry.
Zkrátka a dobře, banky čelí tak silnému konkurenčnímu tlaku a tak tíživým regulacím, že sektorová daň na ně uvalená nevykazuje žádné ekonomické opodstatnění.
Je čistě politickým gestem, které má ovšem potenciál znevěrohodnit Česko v očích mezinárodní investorské komunity. A to je dost velké riziko, jemuž potenciální výnos zdaleka neodpovídá. Vždyť celkové inkaso daně z příjmu právnických osob představovalo loni pouze 8,7 procenta příjmů státního rozpočtu.
I kdyby se bankám výrazně navýšilo zdanění, z hlediska rozpočtu půjde o drobné.
Banky si pochopitelně zvýšené náklady na svou činnost přenesou na klienty.
Nejtíživěji tedy budou zasaženy malé a střední podniky a živnostníci, tedy ony „motory ekonomiky“. Ty mají proti velkým korporacím méně možností se dopadům nové bankovní politiky bránit.
Zahánět banky do kouta se sociální demokracii nevyplatí. Nakonec zapláče hlavně živnostenská komunita, ale v konečném důsledku také celá ekonomika. Za pár hlasů navíc a pár miliard v rozpočtu je to neúnosně vysoká cena. Žádný z politiků ČSSD by takovou nezaplatil, pokud by šlo o jeho vlastní peníze.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
