Americká centrální banka (Fed) je v tom zase nevinně. Za nynější růst cen na komoditních trzích nemůže. V nové studii tak praví ekonomové Reuven Glick a Sylvain Leduc, zaměstnanci sanfranciské pobočky Fedu.
Mnozí renomovaní ekonomové – ti, kteří pro Fed nepracují – jsou ovšem přesvědčeni, že „Fed v tom jede“: míní, že pumpování miliard nových dolarů do finančního systému, k němuž se centrální banka USA nyní uchyluje, nafukuje ceny na surovinových, ale i například na potravinových trzích. Nové dolary totiž proudí nejdříve k velkým investičním bankám a jiným finančním institucím, které je investují právě na komoditních trzích. „Je velmi obtížné argumentovat, že toto měnové uvolňování k růstu cen surovin nepřispívá – protože ty se obchodují právě v dolarech. Výsledkem zásahů americké centrální banky jsou tedy bubliny na trzích aktiv,“kupříkladu nedávno autorovi blogu řekl Leszek Balcerowicz, prominentní polský ekonom.
Balcerowicz toto říká, přestože rozhodně není nějakým zavilým kritikem centrálních bank. Vždyť je členem Skupiny třiceti, prominentního washingtonského uskupení tří desítek špičkových světových ekonomů, kde je mu kolegou šéf Evropské centrální banky, ale i hlavy centrální banky britské a čínské. Glick a Leduc a Fed jako takový ale míní jinak: za růst cen komodit nemůže uvolněná měnová politika americké centrální banky, ale překotný růst poptávky po surovinách v Číně a dalších, zejména asijských ekonomikách.
Situace tak připomíná dohady o tom, zda Fed svojí měnovou politikou přispěl k finanční krizi. Mnozí ekonomové zvenčí jsou přesvědčeni, že ano – soudí, že nízké úrokové sazby výrazně přifoukly nemovitostní bublinu v USA, jejíž splasknutí krizi vyvolalo. Fed a jeho ekonomové ovšem viníka hledají jinde – opět v Asii. Byla to prý přehnaná spořivost tamních přebytkových ekonomik v čele s Čínou, která ji způsobila. Přebytečné finance totiž asijské ekonomiky investovaly zpět v USA, kde jimi zaplavily trhy a snížily úrokové sazby, aniž by s tím Fed mohl cokoli dělat.
Takže ve Fedu mají jasno: za ekonomické pohromy poslední doby, ať už ty dokonané či stále jen potenciální (enormní inflace, jejímž prvotním signálem může být nynější růst cen surovin), mohou jiní, hlavně Číňané. Vskutku?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
