Kvantitativní uvolňování se plně zabydluje v zemích střední a východní Evropy. I v těch, které nesdílí euro, jako je Polsko, Rumunsko, Maďarsko nebo Česko. Vlády a centrální banky těchto zemí podnikají legislativní kroky k tomu, aby ke kvantitativnímu uvolňování mohlo docházet, případně už takové opatření přímo provádějí či signalizují.
Po Maďarsku, jehož centrální banka začala ve velkém nakupovat cenné papíry kryté hypotékami už v roce 2018, se v minulém a tomto týdnu připojují také Polsko, Rumunsko a Česko. Děje se tak ve snaze čelit dopadům nadcházející recese, způsobené šířením koronavirové nákazy a souvisejícími opatřeními.
Vláda premiéra Andreje Babiše dnes schválila možnost právě takového nákupu. To znamená, projde-li návrh sněmovnou, že Česká národní banka bude moci na sekundárním trhu nakupovat i vládní dluhopisy s dobou splatnosti delší než jeden rok, tedy například rozšířené desetileté dluhopisy.
Kvantitativní uvolňování spočívá ve své standardní podobě právě v nakupování dlouhodobých vládních dluhopisů za finanční prostředky, které nově vytváří – „tiskne“ – centrální banka. Tyto finanční prostředky pak zvyšují likviditu v rámci mezibankovního trhu, což jednotlivým komerčním bankám usnadňuje úvěrování firmem i domácností. Současně odkupem dluhopisů centrální bankou dochází k tlaku na pokles dlouhodobých úrokových sazeb. Zlevňuje tedy nejen půjčování státu, ale obecně dochází ke snížení úroků úvěrů napříč ekonomikou, včetně úroků třeba hypoték.
Skutečnost, že se kvantitativní uvolňování takto ve střední a východní Evropě zabydluje, je do značné míry překvapivá. Například Česká národní banka ještě před několika lety, v rámci snahy podpořit ekonomiku decimovanou dopady světové finanční krize z let 2008 a 2009, uváděla, že pro menší otevřené ekonomiky není stimulace prostřednictvím kvantitativního uvolňování nejvhodnějším řešením. Proto ostatně také k měnověpolitické stimulaci v roce 2013 zvolila intervenci prostřednictvím kurzu, tedy umělé oslabování české měny. Intervenci prostřednictvím kurzu ovšem volily i další malé a otevřené ekonomiky, například Švýcarsko.
Premiér Babiš nicméně dnes upozornil, že skutečnost, že Česká národní banka bude moci nakupovat dlouhodobé dluhopisy vlády ČR, neznamená, že tak okamžitě začne činit. Vláda a i centrální banka ovšem evidentně chtějí mít jasnou a definitivní legislativní možnost tak činit v případě, že si to třeba i nenadálé okolnosti vyžádají.
Jiné země v regionu postupují obdobně. Trh například aktuálně spekuluje, že maďarská centrální banka po svém dnešním rozhodnutí ponechat úrokové sazby na stávající úrovni přistoupí právě k nekonvenčnímu měnověpolitickému zásahu typu kvantitativního uvolňování.
Trend v této oblasti ale udávají světově významné centrální banky. Americká centrální banka včera rozhodla, že bude objemově i časově neomezeně nakupovat dluhopisy, zejména pak americké vládní dluhopisy. To znamená, že ministerstvo financí USA nebude mít problém na trhu prodat jakýkoli objem nově vydávaných dluhopisů, potenciálně včetně padesátiletých. Pokud by o tyto dluhopisy nebyl za daných podmínek na trhu zájem, vykoupí je právě americká centrální banka. Podobně uvažují i vlády a centrální banky v regionu střední a východní Evropy.
Ministerstvo financí USA nyní výrazně zvýší intenzitu vydávání nových dluhopisů. To proto, aby mohla být financována masivní fiskální sanace ekonomiky USA. Zákonodárci v USA právě jednají o její konkrétní podobě. Balík opatření by měl vyjít na zhruba dva biliony dolarů.
Investoři se v reakci na tato masivní opaření částečně uchylují do aktiv typu zlata, neboť v něm vidí pojistku proti inflaci a znehodnocování dolaru, ale i jiných měn. Americká centrální banka totiž bude dluhopisy nakupovat za nově vytvářené dolary. To je potenciálně inflační, neboť to ředí kupní sílu dolaru.
Zlato včera poprvé v historii dosáhlo cenové úrovně 40 tisíc korun za jednu unci. Drahému kovu pomáhá k cenovému růstu slábnutí koruny k dolaru. Vzájemný kurs koruny k dolaru je blízko nejslabších úrovní od roku 2004. Pokud Česká národní banka bude třeba již na svém měnověpolitickém zasedání tento čtvrtek signalizovat možnost eventuálního spuštění kvantitativního uvolňování v ČR, tlak na oslabení koruny opět zesílí.
Zlatu v současnosti nahrává také politika prakticky nulových úrokových sazeb, kterou americká centrální banka a další světově významné centrální banky uplatňují. Drahý kov je tradičně vnímán jako bezpečné útočiště pro časy tržních otřesů a propadů, což je také právě současná situace.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
