Byl to předvánoční hit roku 2012. Jednokorunové dluhopisy. V makléřských společnostech tou dobou drnčely telefony takřka bez ustání. Po zvednutí sluchátka jediná otázka: Stíháme to ještě? Centrální depozitář cenných papírů registroval desítky emisí jednokorunových dluhopisů denně.
Tehdejší vláda v parlamentu právě obhajovala úsporný balíček. Úspěšně. Zvýšení DPH, kardinální chyba v čase recese, doprovodilo také zrušení slevy na dani pracujícím důchodcům, ale i zvýšení daně zaměstnancům s vysokými příjmy. Zdálo se, že kabinet jedná alespoň spravedlivě: za krizi zaplatí chudí i bohatí. Česká veřejnost však ani tehdy nebyla rozvrstvená jen podle příjmů. Dělila se také na ty dobře informované a zároveň disponující mocí dané informace řádně zpeněžit, a na ty špatně informované, respektive ty, kteří dané informace ignorovali, neboť se jim možnost jejich zpeněžení prostě nenabízela.
A právě z té první skupiny se rekrutovali ti, co tak dychtivě rozezváněli telefony makléřů, místo aby v adventním čase rozjímali či sháněli dárky. Žádný div. Jednokorunový dluhopis jim byl darem, jejž mohlo trumfnout máloco.
Nebyl to ale Ježíšek, nýbrž Kalousek, kdo obdaroval ty, co disponovali mocí zpeněžit informace, v tomto případě, nalijme si čistého vína, informaci o díře v zákonech. Byl to totiž exministr financí,
Ministr financí tyl ze systému, jehož kritika jej dostala na politické výsluní.
To ovšem není nic nelegálního.
který už v rámci první nabídky takzvaných spořicích dluhopisů v roce 2011 „opomněl“ odvádět daň sám sobě, tedy ministerstvu financí.
Tím sice díru v zákonu nevyvrtal, zela tam od roku 1993, ale posvětil její zneužívání. Když duch zákona není svatý pro ministerstvo, byli bychom hloupí, pokud by byl svatý pro nás, řekly si firmy. Část majetných lidí, těch disponujících penězi i mocí zpeněžit díru v zákonu, si tedy dále polepšila. Kalousek si nezamýšlený důsledek svých kroků uvědomil a od ledna 2013 se jal praxi zaokrouhlování směrem dolů zarazit, ale bylo pozdě. Kdo chtěl a uměl to, mohl se nedaněnými bondy „předzásobit“.
Andrej Babiš – s armádou právníků a daňových poradců v zádech – pochopitelně patřil k těm, kteří disponovali nejen informacemi, ale i mocí je zpeněžit. Ač by to nepřiznal, jeho kejkle s jednokorunovými dluhopisy prokazují, že alespoň v tomto ohledu byl integrální součástí „matrixu“, jejž jinak kritizuje, kudy chodí.
Pokud by v té době vystoupil a uvedl, že praxe jednokorunových dluhopisů je závadná a že on sám ji nevyužije, ač by mohl, teprve tehdy by se mohl pasovat do role ryzího bojovníka proti „matrixu“.
To neučinil.
Kauza jednokorunových dluhopisů ukazuje maximálně na to, že současný ministr financí v daném ohledu tyl ze systému, jehož kritika jej zároveň dostala na politické výsluní. To však není nic nelegálního. Pokud mu to voliči baští i s navijákem, pak, odhlédneme-li od morálních aspektů, jde vlastně o optimální jednání jedince, jenž ve svých rukou kumuluje ekonomickou a zároveň politickou moc.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
