Vláda minulý týden obnovila činnost Národní ekonomické rady vlády (NERV). Jistě nemohu mluvit za celou tuto skupinu osobností, z nichž každá hledí na současnou ekonomickou situaci ze specifického úhlu pohledu svého expertního zaměření a profesního působení. Mohu ale alespoň vypíchnout témata, která se budu do diskuse snažit vnášet já. Nuže, jak tedy pomáhat ekonomice zasažené „černou labutí“ jménem koronavirus?
To nejzásadnější, co je třeba učinit, je dramaticky navýšit objem celkové přímé finanční pomoci. V nepřímé pomoci, například formou záruk, jsou dosavadní opatření české vlády mezinárodně plně srovnatelná se zahraničím; co se týče přímé pomoci, máme rezervy dokonce i v porovnání se sousedními zeměmi a v rámci středoa východoevropského regionu.
Jeden příklad za všechny. Německo vyhlásilo program přímé podpory sebezaměstnaných osob (OSVČ) a mikrofirem, tj. firem s méně než deseti zaměstnanci, v celkovém objemu až 50 miliard eur. To odpovídá 1,46 procenta německého hrubého domácího produktu roku 2019. Pokud by odpovídající objem přímé pomoci OSVČ rozdělovala Česká republika, šlo by o balík za necelých 83 miliard korun, takže každá OSVČ by si přišla na zhruba 80 tisíc korun. To je citelný rozdíl oproti nyní rozdělované sumě 25 tisíc korun.
Veřejný dluh Německa v poměru k HDP je navíc zhruba dvojnásobný v porovnání s dluhem českým. Česko se tedy může zadlužit daleko výrazněji než Německo, a stále bude mít mnohem nižší dluh. Jinými slovy, tuzemská vláda je zatím až příliš opatrnická. Nelze jí upřít snahu jednat rychle, avšak rozsah a objem opatření zatím neodpovídají závažnosti celé situace.
Větší zaangažovanost ČNB
V rámci NERV se budu snažit otevřít téma větší zaangažovanosti České národní banky v celé věci. Bylo by totiž nešťastné, aby Česko v následujících čtvrtletích a letech, z hlediska veřejných financí tak kritických, zůstalo jaksi pozadu za vývojem v zemích eurozóny. V posledních dnech a týdnech řada špičkových zahraničních ekonomů volá zjednodušeně řečeno po tom, aby si státy eurozóny část svého dluhu prostě smazaly. Prostřednictvím Evropské centrální banky.
Musíme být zkrátka připraveni „mazat si svůj dluh“, jakmile se k takovému kroku uchýlí země eurozóny
To by přišlo jistě vhod i zatím příliš opatrnickému Česku. Česká vláda a Česká národní banka tak musí prověřit možné legislativní či regulatorní překážky takovému „mazání dluhu“ a případně je odstranit. Musíme být zkrátka připraveni „mazat si svůj dluh“, jakmile se k takovému kroku uchýlí země eurozóny. Pokud bychom si v takovém případě vlastní dluh nesmazávali, bude zbytečně zdražovat relativně vůči dluhu zemí eurozóny a možná i dalších evropských zemí, což by zásadně ztížilo zotavení české ekonomiky z koronakrize.
Jak že má „mazání dluhu“ v podání Evropské centrální banky probíhat? Jeden z návrhů zní tak, že Evropská centrální banka, resp. národní centrální banky zemí eurozóny by přeměnily část dluhu členských zemí, který drží ve formě dluhopisů, ve věčnou bezúročnou půjčku, která by tedy nebyla ani splácena, ani nikdy splacena. Právě tak by se tedy část dluhu zemí eurozóny smazala. Takže i když by třeba schodek Německa, Itálie, Slovenska nebo kterékoli jiné země eurozóny narostl v poměru k HDP kvůli koronaviru třeba o deset procentních bodů, dané země by ve výsledku vykazovaly stejný dluh k HDP jako nyní. Protože by si zkrátka výdaje navýšené v souvislosti s bojem s koronavirem prostřednictvím ECB z dluhu odmazaly, resp. by je nikdy do svého dluhu nezapočetly.
Pochopitelně, „žádný oběd není zadarmo“. Přiblížené „mazání dluhu“ má inflační potenciál. Jeho stoupenci však tvrdí, že nyní, když kvůli koronaviru hrozí hluboká deflace, je roztočení inflace vlastně žádoucí. To proto, že umožní kompenzovat silné deflační tlaky a udržet tak cenovou hladinu ve výsledku stabilizovanou.
Jak vést řez
Je dobře, že Poslanecká sněmovna dala minulý týden České národní bance zelenou k možnému plnohodnotnému odkupování dluhopisů vlády ČR. To případně zlevní dluh české vlády samo o sobě. Přitom ČNB bude moci, bude-li tak činit ECB, následně část drženého dluhu přeměnit taktéž ve věčnou bezúročnou půjčku a tím vlastně část dluhu vlády ČR smazat.
Sečteno, podtrženo, to úplně nejdůležitější je navýšení objemu celkové přímé pomoci. To, že se popustí uzda zadlužování, a že se dluh i v ČR bude eventuálně dokonce mazat, zároveň nesmí znamenat vypsání bianko šeku komukoli. Adresnost a cílenost jsou neméně důležité. Důležité je z veřejných peněz pomáhat tam, kde je to opravdu třeba, ať se jedná o živnostníka, firmu, nebo velký podnik. Všichni jsou pro ekonomiku významní. Řez se nesmí vést na základě velikosti, nýbrž na základě míry (potenciálního) poškození současnou bezprecedentní situací.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
