V nadcházejících letech automobilky celosvětově zruší minimálně 80 tisíc pracovních míst, vyplývá z aktuálních čísel agentury Bloomberg. Z hlediska české ekonomiky je varovné, že podstatná část těchto pozic bude zrušena v Německu. Na tamním automobilovém průmyslu je česká ekonomika silně závislá. Ve velkém se pracovní místa budou rušit také v automobilových závodech v USA či Británii.
Jen v minulém týdnu oznámily německé automobilky Daimler, vyrábějící mercedesy, a Audi, že dohromady v příštích letech zruší zhruba 20 tisíc pracovních míst. Japonská automobilka Nissan zase svůj provoz zeštíhlí o 12 500 pracovních míst.
Důvodem je celosvětově slábnoucí poptávka a po automobilech a přechod na environmentálně šetrnější způsob pohonu, zejména elektromobilitu. Globální poptávku oslabují růst protekcionismu, zavádění cel, zpomalování růstu čínské i světové ekonomiky, ale také nástup online přepravních platforem typu Uberu. Ziskovost automobilek nahlodává kromě slabší poptávky také nutnost vyšších investic do výzkumu a vývoje autonomního řízení a dalších technologií, včetně těch environmentálně šetrnějších, které vyžaduje striktnější regulace zaváděná v rámci boje s klimatickými změnami.
Letos se celosvětově vyrobí 88,8 milionů osobních aut (včetně vozů typu van nebo SUV), což je meziročně o takřka šest procent méně, plyne z dat společnosti IHS Markit. Automobilky musí osekávat své náklady, což v příštích letech budou řešit právě i poměrně masivním rušením pracovních míst. Uvedená suma 80 tisíc pracovních míst podle všeho není zdaleka konečná.
Svižný růst mezd, který stále vykazuje česká ekonomika, je tak právě i z důvodu oslabování globálního autoprůmyslu neudržitelný. Česká republika patří z největším světovým producentům aut s tradičním pohonem na obyvatele, takže se ji problémy autoprůmyslu, zejména pochopitelně toho německého, dříve či později zásadně dotknou.
Podle dnešních dat ČSÚ rostly mzdy v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně o čtyři procenta po očištění o inflaci. Takový vzestup má lví podíl na citelném nárůstu reálných jednotkových nákladů práce. To je ukazatel, který vyjadřuje nákladnost práce při zohlednění změny v úrovni produktivity. Produktivita práce sice v Česku loni rostla v rámci EU nadprůměrným tempem, avšak její nárůst nestačil ke kompenzaci růstu pracovních výdělků. Loni rostly jednotkové náklady práce v celé EU rychleji než v ČR pouze v Rumunsku. Letos podle podzimní prognózy Evropské komise porostou jednotkové náklady práce v ČR reálně meziročně o 1,1 procenta, zatímco v EU jako celku jen o 0,4 procenta. Stále nadprůměrný růst české pracovní síly tedy sráží její konkurenceschopnost na mezinárodním poli, což v příštích letech uspíší nevyhnutelné rušení míst také i v českém autoprůmyslu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
