Americký prezident je po letech opět spolutvůrcem měnové politiky nejsilnější světové ekonomiky. Alespoň pokud nedávné prohlášení Donalda Trumpa, že dolar je „příliš silný“, nebereme jen za ojedinělý výkřik politického novice.
Už je tomu více než dvacet let, kdy administrativa USA naposledy intervenovala ve prospěch slabého dolaru. Bylo to v letech 1992 až 1995. Od poloviny devadesátých let však jak demokratické, tak republikánské administrativy ctily politiku silného dolaru. Prezidenti se přitom v podstatě zcela zříkali komentářů na měnová témata, která přenechávali svým ministrům financí. I ti se vyjadřovali málo, a když, jednalo se zpravidla o neutrální prohlášení pečlivě poskládané z uvážlivě volených slov. Zájem administrativy na silném dolaru byl především výrazem její důvěry v americké hospodářství.
Od určité doby se prostě vládní zájem na silné měně stal jaksi samozřejmě přijímanou záležitostí, na niž se není třeba ptát.
Trump, zdá se, do výše uvedeného hází vidle. Chce slabší dolar. Silný dolar je zásadní překážkou plnění jeho volebního slibu, že vrátí pracovní místa zpět do USA. Jenže ke zhodnocování dolaru v posledních měsících citelně přispěl právě on sám.
Zaprvé tím, že slíbil mohutné investice do infrastruktury i na obranu a současně také snížení daní z příjmů firem i jednotlivců.
To se dá skutečně těžko zvládnout bez navýšení rozpočtového deficitu. Aby jej vláda „zalepila“, bude si muset více půjčit, bude tedy muset vydat více dluhopisů. Ty tudíž ztrácejí na ceně, přičemž takový cenový vývoj je ještě podporován souvisejícím vzestupem inflačních očekávání. Výsledkem je růst úrokových sazeb, tedy i atraktivity dolarových aktiv a samotného dolaru.
Ten proto – pochopitelně – zpevňuje.
Zadruhé Trump přispěl k síle dolaru plánem, že na dovoz do USA uplatní tarify. A to hlavně na dovoz zboží z Číny a Mexika. V případě mexického dovozu tedy bude muset nejprve roztrhat na kousky úmluvu NAFTA v její stávající podobě, ale nešť. Zavedení tarifů pochopitelně vede ke ztrátě konkurenceschopnosti čínského nebo mexického zboží, což se promítne do snížení dovozu do Spojených států při současném posílení konkurenceschopnosti domácího, amerického výrobce, eventuálně i jeho vývozních možností. Související snížení amerického schodku obchodní bilance USA rovněž představuje významný tlak na posílení dolaru.
Novopečený prezident hned v prvních hodinách v úřadu naráží na problém, který ho bude v Bílém domě budit ze spaní po další čtyři roky. Od řečnického pultíku se dá slíbit skutečně cokoli. Jenže ekonomické zákonitosti oblafnout nelze. Nelze mít slabý dolar a současně slibovat obří fiskální stimuly. Nelze mít slabý dolar a zároveň s razancí zavádět cla. I někdo jako Trump si prostě občas musí vybrat.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
