Inspirací k vytvoření této analýzy je rozbor britské organizace Save the Children. Ta v březnu 2021 vydala zprávu[1], podle níž pandemie onemocnění covid-19 v uplynulých dvanácti měsících připravila děti ve světě průměrně o 74 dní vyučování. A to jak kvůli uzavírkám škol, tak kvůli nemožnosti distanční výuky. Jedná se o více než třetinu běžného školního roku, který má v globálním průměru 190 dní. Světová dětská populace tak v prvních dvanácti měsících pandemie přišla dohromady o 112 miliard dní výuky. Tato analýza si klade za cíl zjistit, kolik z těchto 112 miliard dní výuky připadá na žáky a studenty v ČR. Vzhledem k tomu, že britská studie je časově ohraničena dnem 2. února 2021, takže propočítává veškeré ztráty ve výuce od začátku pandemie právě do tohoto data, i tento rozbor bere datum 2. února 2021 jako hraniční. Přičemž pak ještě zvláště dopočítává ztrátu za období do 26. března 2021.     

Manažerské shrnutí 

Zásadní a těžko napravitelnou škodu – jak ekonomickou, tak celospolečenskou – páchá pandemie na dětech celého světa. Ty se často nemohou plnohodnotně účastnit výuky, ať už na základních či středních školách, což nepříznivě ovlivní celý jejich další život. V České republice přišly děti a mládež, tedy žáci a studenti základních a středních škol, dosud v souhrnu o zhruba 76,5 milionu dní školní výuky.

Tento údaj pokrývá celé období od první uzavírky škol, k níž v ČR došlo 11. března 2020, až do pátku 26. března 2021. V celém tomto období byly školy otevřeny v různých režimech, s výjimkou září a první poloviny října však nikdy ne zcela plnohodnotně. Počet „ztracených“ dní výuky je korigován o počet dní „získaných zpět“ uplatněním výuky distanční, do níž se však zejména na jaře 2020 nezapojili všichni žáci a studenti a která obecně není tak efektivní jako výuka prezenční. Výsledný počet „ztracených“ dní, tj. dní neuskutečněné výuky, je následně vynásoben příslušným počtem žáků a studentů, a to v závislosti na školním roce, uplatněném režimu otevření škol a dalších faktorech. Mezi ně patří například podíl dětí, které docházely do školy na jaře 2020, tedy v době, kdy taková docházka byla dobrovolná.

Tato ztráta má i svůj bezprostřední, přímý finanční dopad, tedy kromě dopadu dlouhodobého, nepřímého, v podobě celkově nižší úrovně vzdělanosti dotčených žáků a studentů. Každý žák a student v ČR totiž kvůli pandemickému výpadku výuky přišel ve sledovaném období uplynulého více než roku i po zahrnutí výuky distanční o plnění v objemu zhruba 48 tisíc korun.

Výpočet vychází z metodiky[2] britské nevládní organizace Save the Children. Ta v březnu 2021 vydala zprávu, podle které pandemie onemocnění covid-19 v uplynulých zhruba dvanácti měsících připravila děti ve světě průměrně o 74 dní vyučování. A to jak kvůli uzavírkám škol, tak kvůli nemožnosti distanční výuky. Jedná se o více než třetinu běžného školního roku, který má globálně v průměru 190 dní. Světová dětská populace tak zhruba v prvních dvanácti měsících pandemie přišla dohromady o 112 miliard dní výuky.

Metodika organizace Save the Children zohledňuje distanční výuku, k níž však nemá přístup každý. Ani v České republice se do distanční výuky nezapojili všichni, jak je již uvedeno. Ve druhém pololetí školního roku 2019 až 2020 se nezapojilo zhruba 250 tisíc žáků a studentů, jak plyne z šetření České školní inspekce z dubna 2020. Podle šetření téže instituce z února 2021 poklesl počet žáků a studentů, kteří nejsou do distanční výuky zapojeni, přibližně na 50 tisíc osob. Distanční výuka ovšem není tak efektivní jako výuka osobní, což výpočet „ztracených“ dní pro Českou republiku zohledňuje plně v souladu s metodikou organizace Save the Children. Ta předpokládá, že den distanční výuky svým účinkem na rozšíření vzdělání dětí odpovídá přibližně jen 0,5 dne výuky prezenční.

Vlastní analýza 

Neuskutečněná výuka na jaře 2020 činila takřka 70 milionů dní… 

Čeští žáci základních škol a studenti středních škol ve školním roce 2019/2020 zůstávali kvůli pandemii vesměs doma od 11. března do 11. května. V tomto období tak přišli o 36 dní výuky. Tento výpadek ve výuce se tedy týkal jak všech 952 946 tehdejších žáků základních škol, tak všech 408 088 tehdejších studentů denní formy výuky škol středních, včetně gymnázií a konzervatoří. Celkem 1 361 034 žáků a studentů základních a středních škol tak v daném období přišlo o 48 997 224 dní výuky, resp. tedy „člověkodní“[3] výuky.

Od 11. května až do konce školního roku 2019/2020 pak fungovala školní docházka na dobrovolné bázi. Nejprve, ve dnech 11. až 25. května 2020, se vztahovala na žáky 9. ročníků základních škol, a to pro účely přípravy na přijímací zkoušky na střední školy, a studenty závěrečných ročníků středních škol, za účelem přípravy na maturitní či závěrečné zkoušky. Dne 25. 5. pak začala platit možnost dobrovolné docházky drtivé většiny žáků prvního stupně základních škol. Od 8. června pak mohli docházet také žáci druhého stupně a studenti středních škol, včetně konzervatoří.

Ministerstvo školství v květnu 2020 registrovalo zájem u dobrovolnou docházku u 40 až 60 procent žáků prvního stupně základních škol[4]. Vyjdeme tedy pro celé období 11. května až do konce školního roku 2019 až 2020 z předpokladu zhruba padesátiprocentní osobní docházky v době, kdy tato byla možná.

Ve dnech 11. až 25. května tak osobně docházela do škol polovina žáků a studentů závěrečných ročníků základních a středních škol. To znamená polovina ze součtu údajů 84 352 a 72 800. Do škol se tedy vrátilo 78 576 žáků a studentů. Zbytek, 1 282 458, zůstal doma, resp. na distanční výuce. Jedná se tedy o dalších 12 824 580 „člověkodní“ výpadku osobní výuky. Ve dnech 25. května až 8. června pak v souladu s uvedeným předpokladem padesátiprocentní dobrovolné docházky do škol docházelo dalších 281 254 žáků, tedy polovina žactva prvního stupně základních škol. To ovšem znamená, že doma, resp. na distanční výuce zůstalo 1 001 231 žáků a studentů, což odpovídá výpadku osobní výuky v rozsahu dalších 10 012 310 „člověkodní“.

Od dne 8. června 2020 pak byla umožněna dobrovolná přítomnost žáků druhého stupně základních škol a všech zbývajících ročníků středních škol a konzervatoří. Opět předpokládáme, že polovina žáků a studentů tuto možnost využila. V posledních patnácti dnech školního roku 2019/2020 tak výpadek osobní výuky odpovídal 10 207 755 „člověkodní“.

Za školní rok 2019/2020 tak výpadek osobní výuky kvůli pandemii odpovídal 69 217 289 dní, resp. „člověkodní“ neuskutečněné výuky.

…z části byl tento výpadek kompenzován distanční výukou  

Částečně ovšem byl tento výpadek kompenzován distanční výukou. Té se v druhém pololetí školního roku 2019/2020 podle šetření České školní inspekce z dubna 2020 neúčastnilo zhruba 250 tisíc žáků a studentů základních a středních škol[5]. To znamená, že z žáků a studentů, kteří zůstali doma, nevyužilo distanční výuky přibližně 18 procent.

Ve dnech 11. března až 11. května 2020 se tedy distančně vzdělávalo zhruba 1 111 034 žáků a studentů. Během 36 dní výuky v daném období tedy objem distančního vzdělávání odpovídal 39 997 224 „člověkodní“. Podle metodiky britské organizace Save the Children[6] odpovídá jeden den distanční výuky 0,5 dne výuky běžné, osobní. Tudíž uvedený údaj necelých 40 milionů realizovaných „člověkodní“ distanční výuky je třeba přepočíst na poloviční údaj, tj. 18 998 612 „člověkodní“ realizované výuky v přepočtu na výuku osobní. Pro období od 11. do 25. května 2020 tento údaj odpovídá 5 232 430 „člověkodní“ výuky získané díky distančnímu vzdělávání, pro období od 25. května do 8. června 2020 pak 4 085 020 a konečně v období od 8. června do konce školního roku 2019/2020 pak 4 164 765 „člověkodní“.

Pokud údaj zachycující celkový výpadek osobní výuky, výše uvedený údaj 69 217 289 „člověkodní“, korigujeme o údaj zachycující počet dní, resp. „člověkodní“ získaných zpět díky distanční výuce, získáváme údaj 36 736 462 dní, resp. „člověkodní“. O tolik dní výuky na základních a středních školách tedy česká společnost jako celek přišla kvůli pandemii ve školním roce 2019 až 2020.

Další desítky milionů dní výuky děti „ztratily“ ve školním roce 2020/2021… 

Ve školním roce 2020/2021 došlo k uzavření škol od 14. října. Až do 17. listopadu se tedy týkalo všech 961 200 žáků základních škol a všech 408 500 studentů škol středních. Pokud zahrneme i speciální prázdniny, vyhlášené ministrem školství na dny 26. a 27. října (nebyly by vyhlášeny nebýt pandemie), přišli tak žáci a studenti v daném období o 22 dní osobní výuky. To odpovídá výpadků osobní výuky v rozsahu 30 133 400 dní, resp. tedy opět „člověkodní“.

V období od 18. do 24 listopadu 2020 se do škol povinně vrátili žáci prvních a druhých ročníků základních škol, otevřely se také školy speciální, tedy celkem se do škol vrátilo zhruba 243 tisíc žáků. Výpadek osobní výuky tedy v tomto období odpovídal 5 633 500 „člověkodní“.

Dne 25. listopadu 2020 se do škol vrátili žáci a studenti závěrečných ročníků středních škol, včetně konzervatoří, a také čtvrtých ročníku šestiletých oboru vzdělání v konzervatořích, přibližně 93 tisíc osob. Výpadek osobní výuky tedy v období od 25. do 29. listopadu 2020 odpovídal 3 101 100 „člověkodní“.

Od 30. listopadu do 20. prosince 2020 docházeli do škol již všichni žáci prvních stupňů základních škol, tedy 554 100 dětí a také zhruba 94 tisíc „deváťáků“. Ostatní žáci základních škol a studenti nižších stupňů víceletých gymnázií nastoupili režim rotační prezenční výuky, spočívající v týdenním turnusovém střídaní celých tříd. Studenti středních škol se v režimu rotační prezenční výuky vrátili do škol o týden později, tj. 7. prosince. Výpadek osobní výuky tedy v období od 30. listopadu do 6. prosince 2020 odpovídal 2 360 250 „člověkodní“. Od 7. prosince do 20. prosince pak činil 3 143 250 „člověkodní“.

Dva dny mimořádných prázdnin, 21. a 22. prosince (nebýt pandemie, tak by se ani tyto prázdniny nekonaly), pak představovaly další pandemický výpadek výuky v rozsahu 2 739 400 „člověkodní“.

V lednu 2021 navštěvovaly školu osobně pouze žáci prvních a druhých tříd základních škol, otevřely se také školy speciální. Výpadek tak činil 22 534 000 „člověkodní“. Za první dva únorové dny pak výpadek představoval 2 253 400 „člověkodní“.

Ve školním roce 2020 až 2021 činil do 2. února včetně výpadek osobní výuky 51 617 700 dní, resp. „člověkodní“.

Tato ztráta byla ovšem opět částečně korigována distančním vzděláváním. Podle šetření České obchodní inspekce v roce 2021 poklesl počet žáků a studentů, kteří se distanční výuky neúčastnili[7]. V únoru 2021 jich bylo zhruba 50 tisíc, tedy přibližně 4,4 procenta žáků a studentů, kteří zůstali doma a do školy nešli.

Vyjdeme-li z předpokladu, že stejný podíl žáků a studentů se distanční výuky neúčastnil po celý školní rok 2020 až 2021, znamená to, že v období od 14. října do 17. listopadu se distanční výukou podařilo získat zpět 14 403 741 „člověkodní“. Od 18. do 24. listopadu to pak bylo 2 692 813 „člověkodní“. Od 25. do 29. listopadu 2020 to pak bylo 1 482 326 „člověkodní“ a od 30. listopadu do 20. prosince 2 641 700 „člověkodní“. Od 4. ledna do 2. února se pak jednalo o 11 848 375 „člověkodní“. Od 14. října 2020 do 2. února 2021 tak výpadek z nemožnosti osobní výuky činil 18 548 745 „člověkodní“.

Od 11. března 2020 do 2. února 2021 tak ztráta z nemožnosti distanční výuky činí 55 285 207 dní, resp. „člověkodní“. Jestliže tedy děti celé světa přišly od propuknutí pandemie právě do 2. února 2021 o 112 miliard dní školní výuky, jak plyne z výpočtu organizace Save the Children, pak české děti se na této globální ztrátě podílely právě 55,3 milionu dní neuskutečněné výuky, resp. tedy dní výuky, jež se jim nedostala.  

Od 3. února do 28. února 2021 dále školy osobně navštěvovali jen žáci prvních a druhých ročníků základních škol a také žáci škol speciálních. Odlišné časování jarních prázdnin přitom koncepčně uchopíme tak, jako by jarní prázdnin celorepublikové proběhly v jednom, únorovém termínu, konkrétně od 8. do 12. února. Za únor tedy ztráta činí 7 645 787 „člověkodní“. Za období od 1. do 26. března, kdy byly školy zcela zavřeny, 13 584 705 „člověkodní“.

Celkově tedy žáci a studenti v ČR přišli v období od 11. března 2020 do 26. března 2021 o 76 515 700 dní výuky, přičemž v tomto údaji je již zahrnut efekt distanční výuky, jež však ztrátu kompenzuje jen částečně. 

…celkově ztratily nejen dny výuky, ale i peněžní sumu 48 tisíc korun na hlavu 

Pokud by nepropukla pandemie, žáci a studenti v ČR by se na základních a středních školách při plné docházce účastnili v období od 11. března 2020 do 26. března 2021 celkem 241 804 282 dní výuky. Pandemie je tedy připravila i po zahrnutí výuky distanční o 31,6 procenta celkové časové dotace výuky, na kterou měli řádný nárok.

Tato ztráta má i svůj bezprostřední, přímý finanční dopad, tedy kromě dopadu dlouhodobého, nepřímého, v podobě celkově nižší úrovně vzdělanosti dotčených žáků a studentů. Bezprostřední, přímý finanční dopad lze spočítat alespoň orientačně již nyní. Podle nejnovějších údajů OECD[8] totiž roční celospolečenské, zejména veřejné výdaje na žáka dosahují v ČR celkem 5971 dolarů v paritě kupní síly měny. Výdaje na středoškolského studenta, resp. studenta sekundárního stupně vzdělání pak činí průměrně 9666 dolarů. To v daném období odpovídá výdajům 5,74 miliardy dolarů na žactvo a 3,95 miliardy dolarů na středoškolské studenstvo. Dohromady jde o 9,69 miliardy dolarů. Kvůli pandemii však nebylo uskutečněno plnění odpovídající uvedeným 31,6 procenta (jež by bylo uskutečněno nebýt pandemie). Tato část neuskutečněného plnění odpovídá třem miliardám dolarů v paritě kupní síly měny. To při orientačním přepočtu do korun odpovídá 65,5 miliardy korun, což představuje necelých 48 tisíc korun na hlavu (žáka či studenta).

Každý žák a student v ČR tedy kvůli pandemickému výpadku výuky přišel ve sledovaném období uplynulého více než roku i po zahrnutí výuky distanční výuky o plnění v objemu zhruba 48 tisíc korun.