Pro dobrotu na žebrotu, říká se. Finanční krize ale staví toto poznání na hlavu. Pozitivně! Dobrota ruší žebrotu. Alespoň pokud platí závěry Raghurana Rajana z Chicagské univerzity, bývalého hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu. Ten má za to, že štědrý, dobrotivý sociální stát vede k poměrně nízkému veřejnému zadlužení, ergo nízké míře žebroty obyvatelstva. Zní to paradoxně, je to vůbec možné?
Rajan ve své nové knize Fault Lines tvrdí, že aktuální finanční krize a opatření prováděná pro zmírnění jejích dopadů odhalují, že ten či onen stát v zásadě musí vydat o to více peněz – více se zadlužit – na záchranná a stimulační opatření, oč tenčí je jeho sociální polštář, oč slabší je sociální zabezpečení obyvatelstva. Rajan samozřejmě naráží hlavně na Spojené státy – to, že v hospodářské politice země nejsou zabudovány například žádné významné pojistky proti nezaměstnanosti, vede k tomu, že v těžkých časech se musí vydat o to více na boj s tímto neduhem. Zkrátka, kdo v dobrých časech kašle na prevenci, ten se více zapotí v dobách zlých. Dle Rajana je to právě absence účinné záchranné sociální sítě, která výrazně zhoršuje průběh recese. Těžká recese, armáda vyděšených nezaměstnaných, to je přesně to, co pak nutí vlády k tomu, aby prováděly rozsáhlá a nákladná stimulační opatření, aby snižovaly daně, zvyšovaly vládní výdaje či udržovaly politiku levných peněz.
Britský ekonom Chris Dillow vztáhl Rajanovy závěry i na země OECD a podrobil je statistické analýze. Potvrzuje, že čím dobrotivější daný stát v uplynulých dvaceti letech byl, o to méně stoupl v krizových letech 2007 až 2010 podíl vládního dluhu na hrubém domácím produktu. Státy, jež nejsou tak dobrotivě štědré, jako jsou USA, Velká Británie, Irsko či Island, se v krizových letech musely více zadlužit, aby zabránily povážlivému nárůstu žebroty obyvatelstva, než státy typu Švédska (či Česka). „Státy sociálního blahobytu tak nejen že nezpůsobují vysoké veřejné zadlužení, ale ve skutečnosti mu jsou protiváhou,“ uzavírá Dillow.
Tyto závěry se mohou stát mocnou zbraní v rukou obhájců sociálního státu. Je třeba je brát s rezervou. Vždyť taková čínská sociální síť je notně protrhaná, a země prošla krizí dobře.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
