Česká ekonomika si loni nevyčerpala všechna příjemná překvapení. Alespoň pár si jich schovala i pro letošek.
Její výkon ve druhém čtvrtletí – podobně jako v prvním kvartále a po celý loňský rok – totiž překonává očekávání. Nyní konkrétně očekávání trhu, ale třeba i České národní banky.
Údaj o růstu tuzemské ekonomiky ve druhém čtvrtletí o 2,5 procenta ještě není definitivní. Může projít revizí oběma směry.
Nemělo by však jít o víc než pár desetinek procentního bodu. Jinými slovy, česká ekonomika si zjevně udržuje solidní růstové tempo a její zpomalení po loňském zářném, avšak bezprostředně neopakovatelném výkonu je pozvolnější, než se čekalo.
Pokud bychom měli ukázat na jeden stěžejní důvod pozitivního překvapení, je jím vyšší než očekávaná spotřeba. Výdajový apetit se drží Čechů i zahraničních odběratelů tuzemského zboží, zejména pak automobilů. Silná zahraniční poptávka po českých vozech se promítá do čísel za zahraniční obchod, který má našlápnuto k dalšímu rekordnímu roku v řadě.
Domácí spotřebitelský sentiment sice od ledna setrvale klesá ze svých historicky rekordních výšin, avšak Češi své reálné výdaje neomezují. Zvýšenou nejistotu totiž cítí zatím spíše za hranicemi. Vnitřní situaci v ČR vnímají jako stabilní a příznivou, v čemž je utvrzuje poměrně citelný růst mezd a vyhlídky na jeho pokračování. Spotřeba domácností tak podle všeho zůstane na solidní úrovni i ve zbytku letošního roku stejně jako výkon zahraničního obchodu.
Lepší předvolební tahák, než jsou aktuální makroekonomická čísla, zejména ta, která se týkají mezd, by Sobotkovi či Babišovi nevymyslela ani ta nejlepší PR agentura. Ještě hezčí je z jejich hlediska to, že za tuto PR kampaň nezaplatili ani halíř. Na růstu mají minimální podíl, vlastně jim spadl do klína. Byť je pochopitelně pravda, že třeba růst platů v nepodnikatelské sféře nese z povahy věci jejich otisk.
Voleb však oba politiky čeká vícero, zejména ty parlamentní příští rok v říjnu.
Babiš i Sobotka proto musejí vnímat i varovné signály, jež navzdory celkově výtečným číslům tuzemská ekonomika zvláště poslední dobou sem tam vysílá a které mohou brzy zesílit. V agonii se opět ocitlo stavebnictví, byť jeho vyhlídky nakonec nemusejí být úplně chmurné. Hlavně však na dynamice ztrácí průmysl, pokud pomineme stále kvapně expandující automobilovou výrobu.
Index nákupních manažerů v průmyslu se v červenci ocitl na nejnižší hodnotě od března 2013. Nastává rovněž zpomalení růstu zaměstnanosti v průmyslu, a to na nejnižší úroveň od září 2013, což byl ještě rok poznamenaný recesí.
I kdyby ale pozitivní vývoj ekonomiky vzal rychle za své, čemuž přes uvedené varovné znaky nasvědčuje máloco, do parlamentních voleb 2017 to takřka jistě nebude. Už dnes lze tedy říci, že ekonomika podstatně přispěje k volebnímu zisku vládních stran.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
