Podle několikerých proroctví má v roce 2012 nastat konec světa. Optimističtější verze má za to, že to bude jen konec světa, jak jej známe. Opravdu realistická verze však říká, že půjde o rok konce eurozóny, jak ji známe.
V druhé polovině 90. let definitivně zvítězila idea jednotné měny, která – poté, co bude uvedena – ekonomicky postupně sladí zúčastněné státy. Euro bylo viděno jako tmel, jenž bude stále silněji spoutávat rozličné evropské národní ekonomiky, až splynou v jednolitý celek.
Nestalo se. V jistém smyslu dokonce nebyla EU a eurozóna nikdy tak rozklížená jako právě teď.
Chcete-li pobavit pánaboha, seznamte ho se svými plány do budoucna, praví Woody Allen. Pánbůh se musel dobře bavit, když mnozí europolitici v první dekádě tisíciletí euru směle prorokovali zářnou budoucnost. Stejně jako se nyní mnozí baví při vzpomínce na lisabonskou strategii z roku 2000, jež měla garantovat, že EU do roku 2010 ekonomicky „dožene a předežene“ Spojené státy. Předpovídání je těžké, obzvláště týká-li se budoucnosti, obhájil by možná tvůrce strategie americký baseballový trenér Yogi Berra, známý svými idiotskými průpovídkami.
Dnes máme jasno: zářná budoucnost eura se nedostavila, USA dohnány nebyly. Z eurozóny není celek, právě naopak. Pakliže takzvaní eurolídří něco demonstrují, pak jen klopotnost, s jakou se snaží situaci řešit.
V roce 2012 se však téměř jistě rozhodne, co bude s eurozónou dál. Zde se její podoba výrazně změní tím, že ji opustí země, jež prostě hospodářsky nemají na členství v ní, nebo zda bude měnová unie dále utužena prostřednictvím multimiliardových transferů a sanací a následným vznikem fiskální unie. Zvítězí-li plán B, značí to v jistém smyslu pokračování trendu, jenž započal právě v 90. letech a jenž má na svědomí to, že Evropská unie nikoho nedohnala ani nepředehnala, nýbrž že je jinými doháněna. Ten trend je omylem. A rok 2012 je poslední šancí jeho trajektorii výrazně pozměnit tak, aby se v budoucnu z omylu nestala katastrofa.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
