Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová koncem ledna vypustila balonek takzvaného „druhého rouškovného.“ V rámci toho prvního dostali důchodci na sklonku loňského roku na ruku 5000 korun. Státní rozpočet to vyšlo na 15 miliard korun, což je mimochodem více, než jej v souhrnu stály kompenzační bonusy pro OSVČ. To ilustruje priority vlády.
Těžko sázet na to, že na své priority vláda zapomene v letošním roce, v roce volebním. Takřka jisté je, že důchodcům, početné voličské skupině, dárek v podobě „druhého rouškovného“ přijde. Zřejmě se tak stane až později v letošním roce, například v létě. Tak, aby důchodci do říjnových voleb nezapomněli, kdo a jak je vlastně obdaroval. Ostatně ministryně Maláčová poté, co testovací balonek vypustila, odkazuje, že se o „druhém rouškovném“ bude jednat právě až v létě.
Vhod může ministryni přijít zavedení povinného nošení respirátorů třídy FFP2 v obchodech nebo MHD, o kterém dnes rozhodla vláda, a to s platností od příštího týdne. Déletrvající povinnost nosit respirátory by znamenala značnou finanční zátěž zejména pro nejchudší pětinu českých domácností, což jsou často (ale ne vždy) právě domácnosti důchodců.
V těchto domácnostech se ročně utratí za léčiva a zdravotnické pomůcky – což je skupina, do níž náleží i respirátory – 1891 korun na osobu, jak plyne z nejnovějších dat ČSÚ; těch za rok 2019. Výdaje domácností důchodců však například z titulu pokročilejšího věku nezřídka vykazují citelně vyšší výdaje ze léčiva a zdravotnické pomůcky, než je uvedený průměr.
Cena nejlevnějších respirátorů, jednorázových, se dnes pohybuje kolem deseti korun. Účinně je lze používat přibližně osm hodin. Za pracovní týden tak osoba utratí za takové respirátory zhruba padesát korun, tedy zhruba 2,6 procenta celoročních výdajů na léčiva a zdravotnické pomůcky. Takovou finanční zátěž si chudé české domácnosti mohou dovolit maximálně po dobu čtyř týdnů, neboť pak už by musely z důvodu vyčerpávání skromných finančních rezerv omezovat své jiné výdaje, třeba také ostatní náležející do položky léčiv a zdravotních pomůcek.
Vláda se inspirovala zeměmi, jako je Rakousko, a respirátory dočasně, na dva měsíce, osvobodila od DPH. V Rakousku jsou ovšem takto osvobozeny do poloviny letošního roku, což dává obchodníkům lepší možnost plánovat. V Česku je na místě také prodloužení tohoto osvobození. Termín pro osvobození respirátorů od DPH vyprší již počátkem dubna. To, že v té době jejich povinné nošení už nebude třeba, by si vzhledem k nynější situaci troufl předpokládat pouze skutečný optimista. V Rakousku jsou evidentně realisty, takže termín stanovili rovnou na polovinu letošního roku, a to je přitom jejich epidemická situace nyní lepší než ta česká.
Osvobození od DPH i v Česku konečnou cenu respirátorů snížilo, ale není všespásné.
Vláda tudíž může jít i další cestou. A vyplácet tedy „druhé rouškovné“. Spíš však „respirátorovné“. Pod záminkou výdajů na respirátory by tak důchodcům rozdala třeba i více než pět tisíc korun jako loni. Lze spekulovat o částce. Vzhledem k tomu, že respirátory jsou dražší než roušky, nelze vyloučit, že by se vláda odhodlala k výplatě třeba 7500 korun. To by státní rozpočet tedy vyšlo na zhruba 23 miliard korun.
Tyto nemalé peníze však nyní vláda v rozpočtu nalezne poměrně snadno. Poslanecká sněmovna totiž vládě včera posvětila možnost letos hospodařit se schodkem až 500 miliard korun. Nejpesimističtější odhady ekonomů hovoří o tom, že letošní schodek bude činit nejvýše 450 miliard korun. Vláda tedy může disponovat minimálně 50 miliardami korun nad tento rámec, z nichž tedy může financovat třeba právě „druhé rouškovné“, resp. „respirátorovné“.
Další problém je v tom, že i když mezi zmíněnou pětinou nejchudších tuzemských domácností jsou často ty tvořené starobními důchodci, není tak tomu vždy. Může jít třeba o domácnosti samoživitelek či lidí s nízkou kvalifikací nebo těch pracujících či podnikajících v odvětvích těžce zasažených ekonomickým dopadem pandemie, jako je turistický ruch. Tyto domácnosti by však na „druhé rouškovné“ nedosáhly. Zato by jej měli mnozí důchodci, kteří žijí v relativně bohatších domácnostech, než jsou ty ze spodní pětiny, takže nenáleží k nejpotřebnějším.
Povinné nošení respirátorů se tak vládě může stát vítanou záminkou k předvolebnímu uplácení početné a loajální skupiny voličů, totiž právě důchodců, i když zdaleka ne všichni důchodci jsou v daném kontextu potřební. Přičemž mnozí potřební se naopak rekrutují z domácností jiných než důchodcovských.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
