Banky v Česku musí jako v jedné z mála zemí EU vytvářet proticyklickou kapitálovou rezervu. ČNB její sazbu drží na úrovni 0,5 procenta, zatímco ve většině zemí unie je na nule. Může se to zdát paradoxní, protože zároveň s využitím této restrikce bude ČNB nejméně v prvním čtvrtletí příštího roku měnové podmínky naopak dále uvolňovat prostřednictvím devizových intervencí. Jdou restrikce a současně uvolňování dohromady?
Záleží, kam se podíváme. Jedním z důvodů zavedení kladné úrovně sazby je situace na českém nemovitostním trhu, který se ČNB jeví jako poněkud přifouknutý. Data Eurostatu ukazují, že nemovitosti v Česku letos ve druhém čtvrtletí meziročně podražovaly o 6,3 procenta. V Rakousku to pro srovnání bylo o devět procent. A zatímco poměr celkových úvěrů k HDP je u nás necelých 90 procent, v Rakousku je to kolem 150 procent. Tento ukazatel je přitom klíčový při stanovování proticyklické sazby. A Rakousko ji drží na nule.
Při tomto pohledu se tedy zdá, že jsme papežštější než papež a sazba mohla i u nás zůstat na nule. Ale co takové Švédsko? To používá dokonce dvouprocentní proticyklickou sazbu. Přitom zároveň patří k hrstce zemí, jejichž centrální banka má záporné úrokové sazby. Přinejmenším Švédsko je na tom tedy obdobně jako Česko. Uvolňuje a zároveň provádí restrikci.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
