Snížení spotřební daně z nafty je krokem, který ekonomice pomůže. V této náročné době je třeba vítat stimuly, jejichž pozitivní důsledek převýší ten negativní. I po snížení daně se vejdeme do limitu EU, takže proč právě v této době nepodpořit hospodářský růst i takto.
Byť se ministerstvo zaklíná, že opatření se nevztahuje jen ke koronavirové krizi, lze jej chápat jako přechodné. S tím, že v časech ekonomické prosperity, až se zase takové časy vrátí, lze zauvažovat zase o navrácení úrovně zdanění na nynější úroveň, a to zejména s ohledem na plnění závazků plynoucích z cíle dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Tento závazek platí i pro ČR.
Jiná otázka je, do jaké míry koneční prodejci promítnou snížení daně do cen pro zákazníky. Zřejmě minimálně po nějakou dobu budou usilovat o vyšší úroveň svých marží, nicméně nakonec je zřejmě intenzivní konkurenční boj čerpacích stanic v ČR přiměje k tomu, aby snížení daně do konečné ceny promítli zcela.
Výpadek rozpočtového inkasa je ovšem závažnou věcí a vláda by měla deklarovat, jak tento výpadek zalátá. To je ale v současné době obecnější potíž. Například ani v debatě o takzvaném zrušení superhrubé mzdy vláda nedeklaruje, čím vzniklý výpadek veřejných rozpočtů pokryje.
V případě takzvaného zrušení superhrubé mzdy bude výsledný výpadek rozpočtu ještě o řád citelnější než v případě snížení daně z nafty, což je z hlediska udržitelnosti veřejných financí pochopitelně polehčující okolnost pro snížení spotřební daně z nafty.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
