Plán vlády na další zvýšení minimální mzdy, o němž se má jednat dnes, signalizuje, že jak řada politiků, tak odboráři si odmítají přiznat ekonomickou realitu. Vláda zatím řešením koronavirové krize zatížila hlavně živnostníky, firemní sféru, banky, ale také kraje a obce. A pochopitelně – prostřednictvím citelného navýšení dluhu – všechny daňové poplatníky.
Navrhovaný růst minimální mzdy přitom dále zatíží firemní sféru, neboť se od výše minimální mzdy odvozuje například i výše mezd zaručených. Ty stanovují minimální mzdu pro jednotlivé profesní skupiny. Jenže zaměstnavatelé firemní sféry už po první vlně pandemie do značné míry finančně „vykrváceli“ a nyní, při probíhající druhé vlně, musí své náklady osekávat. Důvod, proč dosud výrazněji neosekávají personální náklady, a proč tedy nepropouští, spočívá zejména v záchranných programech vlády, jako je Antivirus. Jenže ty v důsledku platí či zaplatí opět daňový poplatník. Vláda na jedné straně tedy z kapsy daňového poplatníka udržuje uměle zaměstnanost, motivuje zaměstnavatele k tomu, aby ještě nepropouštěli, na straně druhé jim hodlá přidat další břímě v podobě navýšení mzdy minimální a mezd zaručených. Tím vlastně působí proti svému záměru, který má s programy typu Antivirus, a vlastně tak část peněz daňového poplatníka, který tyto programy hradí, „hází do kanálu“. Jedná se tedy též o elementární neúctu právě k penězům daňového poplatníka.
V tržních odvětvích letos průměrná mzda poroste podle České národní banky nominálně jen o 2,7 procenta a obdobného růstu dosáhne i v příštím roce. Naproti tomu minimální mzda se letos zvyšovala o 1250 korun na 14 600 korun. To představuje nominální nárůst o 9,4 procenta. Minimální mzda tedy letos roste 3,5krát rychleji než mzda průměrná. Je tedy plně opodstatnitelný požadavek zaměstnavatelů, aby v roce 2021 minimální mzda nerostla vůbec. Už má, co se jejího růstu v porovnání s růstem průměrné tržní mzdy týče, vytvořený dostatečný „náskok“ z letošního roku.
Pokud by v roce 2021 měla minimální mzda přesto růst, pak jestliže by to bylo o 2,7 procenta, což je předpokládaná míra růstu průměrné mzdy v tržní sféře v roce 2021, neměla by činit více než 15 tisíc korun. Cokoli nad tuto úroveň už bude opět představovat situaci, kdy průměrná mzda roste rychleji než mzda průměrná. Odbory přitom žádají růst minimální mzdy alespoň na 16 tisíc korun, zatímco sociální demokraté dokonce až na 16 400 korun. Sociální demokraté tedy žádají, aby minimální mzda rostla v příštím roce zhruba 4,6krát rychleji, než má růst průměrná tržní mzda.
Situace, kdy minimální mzda roste (mírně) rychleji než mzda průměrná, je částečně obhájitelná ještě tak v době prosperity, pokud panuje širší společenská shoda na tom, že minimální mzda je příliš nízká. Ovšem v krizovém čase zcela ztrácí své opodstatnění a její obhajoba je čirým populistickým nátlakem bez špetky ekonomické racionality a bez ohledu k jiným socioekonomickým skupinám v čele se zaměstnávajícími podnikateli a obecně zaměstnavateli. A rovněž bez ohledu k obcím a krajům, které růst minimální mzdy a mezd zaručených rovněž poškozuje, neboť pochopitelně zvyšuje mzdovou úroveň i ve sféře veřejné, například v oblasti veřejných služeb, jež města a obce hradí ze svých rozpočtů.
Obce a města přitom letos čelí zhruba dvacetiprocentnímu propadu příjmu, takže finančně „krvácí“ podobně jako četné firmy a podnikatelé. Růst minimální mzdy a mezd zaručených by pro ně představoval další zátěž v tomto náročném čase, což může vést k omezení investic na regionální úrovni a k růstu nezaměstnanosti zejména v těch regionech a oblastech, kde je již nyní poměrně vysoká.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
