Debata o zrušení superhrubé mzdy ilustruje, jak moc se v Česku veřejná diskuse pokřivila. Příliš mnoho vlivných lidí už nemůže vystát premiéra Babiše. Přitom jde mnohdy o ty samé lidi, kteří mu před osmi lety dláždili cestu k moci. Tehdy – v rámci dobového protikorupčního tažení – byli jejich nepřítelem premiér Nečas a jeho ministr financí Kalousek.
Výsledkem celého tažení bylo několik nezdaněných kabelek bývalé kantýnské, padlá vláda a hlavně… Babiš u moci. Oni vlivní lidé postupně pochopili, že se v něm spletli, resp. že je jaksi převezl, využil a odhodil, a rádi by zase někoho jiného. Konečně někoho, kdo bude „vládnout moudře a spravedlivě“. Nikdo takový ale není. Jsme jenom lidé. Takže čím méně moci nad našimi životy jiní lidé – politici – mají, tím lépe. Jenže tohle pořád není v obecném povědomí. Pořád se věří v příchod osvíceného vládce. Takže se mnozí zase spletou, jako s Babišem. Až pochopíme, že klíčem je zmenšení a osekání státu, razantní snížení přerozdělování, bude to malý zázrak. Zatím jsme mu bohužel vzdáleni. Což právě dokládá debata o zrušení superhrubé mzdy.
I ta část vlivných lidí a expertů, jež se má za „protržní“, najednou její zrušení kritizuje. Protože Babiš. Vždyť ale přece jde o rozsáhlé snížení přerozdělování. Prakticky všichni lidé si polepší; pohorší si vlastně jen část velkých vlastníků řady nemovitostí, tak co? Jenže „protože Babiš“, je tohle snížení daní špatně. Prý totiž může rozvrátit veřejné finance. I údajně protržní experti se najednou dojemně strachují, aby stát měl dost peněz. K nevíře.
Přitom to veřejné finance rozvrátí jen stěží. Zrušení superhrubé mzdy je ve skutečnosti jejím přerušením. Na dva roky. Ročně má veřejné finance připravit dle Národní rozpočtové rady o 88 miliard, za dva roky tedy o necelých 180 miliard. Přitom z takzvaného fondu obnovy EU dostane Česko 182 miliard – což jsou peníze, se kterými jsme až do letošního července vůbec nemohli počítat. Z těchto evropských peněz tak vlastně platíme snížení daní!
Ne že bychom měli hned rozjařeně tleskat obřímu přerozdělování na úrovni EU, i to má své náklady; jde jen o ilustraci, že argument rozvratu tuzemských veřejných financí je hlavně účelový. Protože Babiš.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
