Ač se to při vzpomínce na jarní demonstrace a tisícihlavé davy nezdá, odboráři v České republice ve skutečnosti vymírají. Trvale totiž klesá (str. 29) odborová organizovanost pracovníků. K tomuto poklesu však zdaleka nedochází jen v tuzemsku, nýbrž v řadě dalších zemí. Například ve Velké Británii. Tam bylo ještě v roce 1979 odborově organizováno zhruba 53 procent všech zaměstnanců. O dvacet let později už jen 28 procent. Jak ve své letošní studii zjišťuje ekonom Nottinghamské univerzity Getinet Astatike Haile, za tento pokles si odboráři mohou sami – lépe řečeno, může za něj nejspíše sexismus mnohých jejich mužských členů.
Úbytek v počtu odborářů totiž koresponduje se vzestupem ženské participace na pracovištích. Ještě v roce 1971 činil podíl žen na britské pracovní síle pouze 37,1 procenta, roku 2005 už to bylo 45,8 procenta. Odbory však byly tradičně doménou mužů. Ti mezi sebou umně budovali pohlavně jednolité koalice, jimž právě jejich pohlavní stejnorodost dodávala jistou údernost. Haile ve zmíněné studii dokládá, že tak jako se odboráři dokázali shodnout na nějakém postupu mezi sebou, nedokázali to v takové míře s (potenciálními) odborářkami. Rozdílnost mezi muži a ženami, a patrně i sexismus mužů odborářů, prostě zmírnily někdejší odborářskou údernost a přispěly k poklesu atraktivity odborů jako takových. Stejně jako etnická diverzita snižuje sounáležitost mezi lidmi dané společnosti (jak prokazují jiné odborné studie), pohlavní diverzita zase redukuje sounáležitost na určitém pracovišti. Takový závěr platí nejen pro britské ostrovy, ale obecně, tedy i pro Českou republiku.
Tým tří ekonomů v čele s Davidem Cardem z Kalifornské univerzity v Berkeley navíc v jiné studii doložil, že pokles odborové organizovanosti přispívá k růstu příjmové nerovnosti.
Z toho plyne zajímavý příčinný řetězec: směřování k rovnosti příležitostí na pracovišti mezi muži a ženami podkopává organizovanost odborů, která se ovšem projevuje rozevíráním příjmových nůžek. Rovnost příležitostí pro muže a ženy je tedy v jistém smyslu vykoupena příjmovou nerovností.
Sociální inženýři tak stojí před hotovou Sophiinou volbou – kterou rovnost upřednostnit a kterou obětovat. Nebo snad vymyslí nějaký rovný přístup ke zmíněným rovnostem?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
