Závažná druhá vlna pandemie připraví českou ekonomiku až takřka o bilion korun, veřejnou kasu pak o minimálně o další desítky miliard. Měla by ale i svá pozitiva, i když jak pro koho. Třeba by zlevnila některé nemovitosti.
Druhá vlna pandemie koronaviru je tu v plné síle. Otázkou zůstává, zda si vynutí „uzavírku“ podstatné části ekonomiky jako na jaře. Ale i pokud by zmrazení ekonomiky nebylo tak plošné a pokud by trvalo přece jenom kratší dobu než tehdy, české hospodářství musí počítat s dodatečnou ztrátou zhruba 270 miliard korun.
Ekonomika by se totiž letos propadla nikoli o 6,5 až 8,5 procenta, jak zní nynější nejčastější odhad, ale o 13 až 14 procent. Předpoklad, že by „uzavírka“ nebyla tak rozsáhlá jako na jaře a trvala kratší dobu, vychází z toho, že nyní je připravenost úřadů, firem i institucí – doufejme – přece jenom na vyšší úrovni než v březnu nebo dubnu, takže i jejich reakce bude účinnější. V černočerném scénáři tak může ztráta ekonomiky z druhé vlny znatelně přesáhnout dokonce i úroveň 300 miliard. A to je samozřejmě ztráta nad rámec letošních ztrát stávajících, vzniklých v souvislosti s dosavadním působením koronaviru.
S další dodatečnou ztrátou by pak bylo třeba počítat v příštím roce. V případně závažnějšího průběhu druhé vlny totiž ekonomika dále klesne ještě v roce 2021, a to zhruba o dvě procenta. Navázala by tedy na onen až 14procentní letošní propad. To oproti stavu, když již druhá vlna neproběhne nijak závažně, takže ekonomika v roce 2021 již poměrně výrazně poroste, představuje ztrátu kolem 550 miliard. Celkový účet za druhou vlnu tak může dosahovat až 900 miliard korun.
To tedy máme účet za celou ekonomiku; jedná se o škodu na hrubém domácím produktu země. Ovšem škodu v případě závažného průběhu druhé vlny zaznamenají také veřejné rozpočty, včetně rozpočtu státního. To proto, že se v části ekonomiky opětovně sníží příslušné tržby, zisky, a tedy i odvody do veřejné kasy. A také proto, že vláda by obnovila – nebo udržela déle v platnosti – svá mimořádní podpůrná opatření, jimiž letos ekonomiku křísí. Program Antivirus nebo moratorium na splátky úvěrů sice mají končit již příští měsíc, avšak druhá vlna by si mohla vyžádat jejich protáhnutí minimálně do konce roku. Kvůli možnému uzavření škol by se mohlo znovuzavést koronavirové ošetřovné a nové podpory by se zřejmě dočkaly i OSVČ. Některé OSVČ, například průvodci turistů, jsou nyní prakticky zcela bez příjmu už bezmála čtyři měsíce. Pokud je vláda nepodpoří v případě možné druhé vlny, budou se muset nahlásit na „pracák“, pokud tak již neučinily, aby si zajistily alespoň nějaký příjem. To z hlediska veřejných rozpočtů znamená dodatečné výdaje.
Jestliže by druhá vlna neudeřila nijak závažně, skončí letos veřejné rozpočty ve schodku kolem 350 miliard korun. Do toho se započítává nejen výsledek hospodaření státního rozpočtu, ale také výsledek hospodaření krajů a obcí či zdravotních pojišťoven. Zřetelně dominantní část schodku veřejných rozpočtů ale má na svědomí deficit státního rozpočtu. Jeho deficit ovšem letos bude minimálně o 100 miliard nižší než půlbilionová „sekera“, kterou si ministerstvo financí nechalo sněmovnou schválit začátkem léta. Jedním z klíčových důvodů, proč by mohl být deficit výrazně nižší než pětisetmiliardový, je skutečnost, že se vládě zatím nedaří „proinvestovávat z krize“, jak si před prázdninami předsevzala. Takže na investicích se určitě ušetří. Jenže pokud udeří druhá vlna tak závažně, že si připomeneme jarní „uzavírku“ ekonomiky, půjde značná část takto ušetřených – nebo spíše nevypotřebovaných – miliard na další zachraňování ekonomiky na dluh. Deficit by se pak přiblížil k sumě 500 miliard, v černočerném scénáři zvláště kritického průběhu druhé vlny by ji i překonal. Nejpravděpodobněji by ale závažná druhá vlna vyšla letos veřejnou kasu na dodatečné desítky miliard korun. A na další minimálně desítky miliard pak v příštím roce, kdy navíc může udeřit vlna třetí.
Pro příští rok se zatím počítá se schodkem veřejných rozpočtů kolem 255 miliard korun, přičemž státní rozpočet by byl „v mínusu“ zhruba 270 miliard. V přebytku by totiž končilo hospodaření krajů a obcí. Jenže tento odhad nebere v potaz závažný průběh druhé vlny. A nebere v potaz ani dopad zrušení superhrubé mzdy, o němž stále není definitivně rozhodnuto. Podle zářijové zprávy Národní rozpočtové rady by výpadek ze jejího zrušení odpovídal v příštím roce 92 miliardám. Dodatečné inkaso DPH a spotřebních daní, které by zrušení zajistilo (protože lidé budou za peníze ušetřené na dani ze mzdy více nakupovat), by podle ministerstva financí činilo patnáct miliard korun. Takže v čistém vyjádření představuje výpadek ze zrušení superhrubé mzdy 77 miliard korun.
Ovšem na státní rozpočet budou připadat dvě třetiny výpadku ze zrušení, tedy zhruba 51 miliard. Zbytek výpadku, zhruba 26 miliard korun, připadne na rozpočty krajů a obcí. Těchto 26 miliard výpadku by způsobilo, že hospodaření místních samospráv by se v příštím roce „přetočilo“ z nyní vyhlíženého přebytku do schodku. Vzhledem k tomu, že v případě zdravotních pojišťoven lze v příštím roce očekávat přibližně vyrovnané hospodaření, deficit státního rozpočtu se v roce 2021 může pohybovat kolem úrovně 320 miliard.
To je ovšem stále údaj, který nepočítá s variantou závažnějšího průběhu druhé vlny. Pokud dojde na „uzavírku“ s ní spojenou ve větším měřítku, je třeba považovat deficit 320 za nedosažitelně nízký. Schodek státního rozpočtu by se pak pohyboval spíše od 350 miliard výše a připomínal by jeho letošní úroveň – či by ji za jistých okolností dokonce dorovnával, nebo i převyšoval.
Závažná druhá vlna ovšem nebude likvidovat jen turistické průvodce a další OSVČ. Turistický ruch pochopitelně bude patřit k nejvíce zasaženým segmentům. Z hlediska ekonomiky jako celku ale není zase tolik významný, neboť jeho podíl na celkové zaměstnanosti je jen zhruba pětiprocentní. Mnohem horší makroekonomický dopad by závažná druhá vlna měla například na autoprůmysl nebo obecně zpracovatelský průmysl. Autoprůmysl patří k nejvíce zasaženým segmentům v ČR, a navíc je i národohospodářsky stěžejní, vždyť představuje zhruba desetinu hrubého domácího produktu země. I v jeho rámci by druhá vlna zlikvidovala četné firmy, které jarní vlnu ještě přežily.
V Německu sice už teď hovoří o nejzávažnější krizi autoprůmyslu za sto let, avšak z cen v českých autoprodejnách nic takového vyčíst nelze. Jako by autoprůmysl vlastně nebyl koronavirem nijak dotčen a jako by se žádná druhá vlna konat neměla. Ceny nových automobilů citelně rostou, stejně tak i ojetin. Ojeté automobily zdražovaly přes léto nejvýraznějším tempem za poslední roky, meziročně až takřka o deset procent.
Důvodem je zejména to, že se při jarní „uzavírce“ ekonomiky zastavila výroba i prodej nových aut. Češi si tedy nová auta nekupovali, a ta ojetá tak zůstávala v jejich vlastnictví, aniž by mířila do autobazarů. Zároveň se kvůli opatřením proti šíření nákazy omezil přeshraniční obchod, což způsobilo snížení dovozu zahraničních ojetin do Česka. Kvůli odstávce ve výrobě aut vzrostla čekací doba na nové vozy, což stále i nyní snižuje příliv ojetin k prodeji v autobazaru. To vše v době, kdy poptávka po ojetinách sílí. Z několika důvodů. Ojetiny nyní nakupují výrazněji třeba i starší lidé, kteří vůz dosud ani nevlastnili, neboť individuální doprava v jejich očích snižuje riziko přenosu nákazy – na rozdíl od hromadné dopravy. Řada lidí se také obává zhoršení své ekonomické situace, například v důsledku očekávaného citelného nárůstu míry nezaměstnanosti. Takže pokud už mají pocit, že by si měli koupit novější vůz, pořídí si z úsporných důvodů raději jen mladší ojetinu, než aby kupovali zcela nový vůz. Nové vozy sice také zdražují, ale méně než ojetiny. Důvodem je opět zejména jarní omezení výroby. A také vzpomínaná vládní podpůrná opatření, která na dluh udržují ekonomiku v chodu, uměle navýšenou zaměstnanost, a tedy i poptávku v ekonomice, včetně té po nových automobilech.
Vládní podpůrná opatření navíc na dluh pohání poptávku také v jiných segmentech, například v oblasti nemovitostí. Ty také v rozporu s jarními předpoklady zdražují, v některých případech dokonce ještě výrazněji než před úderem koronaviru. Hitem poslední doby jsou chaty a chalupy. Částečně i proto, že představují útočiště před šířením nákazy ve městech.
Závažný průběh druhé vlny ovšem ochromí i tuto poptávku. Vlastně je to jedno z mála pozitiv, které by závažná druhá vlna měla: horší nemovitosti zlevní, ty na lepších adresách budou v nejlepším případě cenově stagnovat.
A na úplný závěr ještě jedno drobné pozitivum. V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu 5. října 2020 mohou nyní lidé požádat o odklad platby daně, případně o rozložení daňové povinnosti, do několika splátek. Je k tomu třeba jen podat na finanční úřad vyplněnou žádost o posečkání úhrady daně a zdůvodnit, proč o odklad nebo rozložení splátek žádáte. Žádost o posečkání nemá stanoven povinný formulář, nicméně na stránkách Finanční správy najdete vzor žádosti, který můžete použít.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
