Na stolech poslanců jsou další úpravy exekucí směrem k ještě větší ochraně dlužníka a v neprospěch věřitele. Takové pojetí exekucí by mohlo vážně ohrožovat celou ekonomiku.
Poslanci včera, zatím v rámci sněmovního ústavně-právního výboru, probírali zavedení povinných záloh na náklady exekuce. Jde o další ze sady opatření v oblasti exekucí, jehož důsledkem má být ještě větší ochrana dlužníka. V současné době se již značně vychýlily pomyslné misky vah spravedlnosti ze strany věřitelů na stranu dlužníků, a dochází tak k neúměrnému zvýhodnění postavení dlužníka na úkor spravedlivého vymožení práv věřitele. To představuje nebezpečí pro ekonomiku jako celek, a to zvláště v této tíživé době, poznamenané koronavirovou krizí.
Návrh nejenže zvýhodňuje dlužníka, ale rovněž ve svém důsledku snižuje motivaci exekutora jednat co možná nejefektivněji, čímž ve výsledku dále zhoršuje postavení věřitele. Pro věřitele by navrhovaná povinná záloha znamenala výrazné oslabení a zdražení vymáhání jeho práv. To by ve výsledku způsobilo i vážné celospolečenské škody v podobě zdražení služeb pro platící zákazníky či poklesu podnikatelské aktivity, což by mělo negativní efekt i na udržitelnost veřejných financí.
Návrh zavedení povinných záloh zabezpečuje exekutorům jistotu další části příjmu bez ohledu na výsledek exekučního postupu a jejich úsilí. Stává se totiž fakticky povinností hradit náklady exekuce i v případech, kdy exekutor ve svém konání selže jinak než pro nemajetnost dlužníka.
Bezpracné milion
Výše povinné zálohy by podle návrhu měla ve výsledku představovat 2 750 korun (bez DPH). Přitom loni bylo zahájeno necelých 507 tisíc exekučních řízení. Pokud by takovýto údaj platil i pro další léta, znamená to, že jistá část příjmu exekutorů se v souhrnu navýší o bezmála 1,4 miliardy korun. V případě zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů – což je další z návrhů, které jsou ve hře – by došlo ke zhruba rovnoměrnému rozdělení této sumy mezi jednotlivé soudní exekutory.
Těm by nové případy byly přidělovány soudy podle pořadníku. V přepočtu na jednoho exekutora, jichž je v Česku celkem 156, by to představovalo 8,9 milionu korun. Někteří z věřitelů však mají být z různých důvodů zproštěni povinnosti složit zálohu. Na základě údajů exekutorských úřadů lze odhadnout, že by se toto zproštění týkalo asi třetiny případů, tedy zhruba 170 tisíc řízení. Jistá část příjmu exekutora by se tedy při započítání případů zproštění zálohy v souhrnu navyšovala o zhruba 930 milionů korun. V přepočtu na jednoho exekutora to představuje bezmála šest milionů korun ročně. Tuto částku tedy zákonodárce každoročně zajistí každému exekutorovi při předpokladu neměnného počtu exekucí a neměnného podílu řízení se zproštěním od zálohy. Obecný ekonomický princip přitom praví, že jistota příjmu snižuje motivaci prakticky kohokoli k efektivnímu jednání. Čím větší část svého příjmu má exekutor jistou, tím méně bude motivován jednat efektivně, tj. jednat za účelem rychlého a efektivního vymožení přiznaného práva z hlediska svého „zákazníka“, jímž je věřitel. Bude tedy například méně motivován vymáhat pohledávky co možná nejaktivněji, což opět působí ve prospěch dlužníka, a tedy na úkor věřitele. V realitě je třeba počítat s tím, že v případě zavedení povinné zálohy v navrhované podobě uvedená vypočtená částka klesne, jelikož v důsledku bude zahajováno méně exekučních řízení. I tak však platí, že zákonodárce zřízením navrhované povinné zálohy exekutorovi zajistí miliony korun ročně. Pokud zavedením povinné zálohy bude mít exekutor zákonodárcem zajištěnu dlouhodobě průměrně sumu 4,5 milionu korun ročně, což je realistický odhad, jedná se o částku, na kterou zaměstnanec, pobírající mzdu svojí úrovní odpovídající současné průměrné mzdě v ČR, vydělává v hrubém zhruba jedenáct let.
Věřiteli, pykej!
Zavedení místní příslušnosti – krajské teritoriality – exekutorů a současně zavedení povinných záloh věřitelů způsobí celospolečenské škody spočívající ve zhoršení postavení věřitelů, a naopak v zintenzivnění morálního hazardu dlužníků, a tedy zhoršení platební morálky. A to právě kvůli nižšímu – celospolečensky nežádoucímu – počtu zahajovaných exekučních řízení.
Navrhovaná povinná záloha je tedy závažně společensky rozkladná a morálně závadná hned ze dvou důvodů. Tedy proto, že zajišťuje vybrané, zákonodárcem privilegované části veřejnosti, totiž exekutorům, vysoce nadstandardní finanční plnění, přičemž zároveň podněcuje morální hazard dlužníků. Postavení exekutora a dlužníka se zlepšuje na úkor věřitele, který si tak pohoršuje dvojím způsobem. To už ve střednědobém horizontu bude znamenat pokles podnikatelské a ekonomické aktivity zejména v soukromém sektoru s dlouhodobým negativním dopadem na udržitelnost našich veřejných financí, tedy i na udržitelnost penzijního systému a systému financování veřejné zdravotní péče v Česku. Zároveň může vést ke zdražení některých služeb pro poctivě platící zákazníky.
Skutečnost, že povinné zálohy zajistí každému exekutorovi každoročně finanční prostředky, které si zaměstnanec s průměrnou mzdou vydělá za jedenáct let, tak lze považovat za nepřiměřenou, ekonomicky neopodstatněnou a amorální.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
