Inflace v Česku v červenci zrychlila, meziročně vykázala tempo 3,4 procenta. To je špatnou zprávou zejména pro ty, kteří během podzimu přijdou o zaměstnání. Budou naráz čelit jak poklesu příjmu, tak právě znatelnému růstu cen. Inflace přitom měla podle předpokladů z první poloviny roku v jeho druhé polovině zpomalovat a přiblížit se postupně úrovni dvou procent, což je hodnota cílovaná Českou národní bankou.
Důvodem rychlejší než předpokládané inflace je zejména to, že vlastní ekonomický výkon České republiky a i některých zahraničních ekonomik není zatím koronavirovou krizí zasažen tak nepříznivě, jak se předpokládalo. Odvrácenou stranou tohoto poměrně příznivého vývoje – příznivého vzhledem k okolnostem, samozřejmě – je právě i nepolevující tempo růstu cenové hladiny. Růst cen v červenci v meziročním vyjádření vyrovnal březnové tempo, tedy tempo z počátku koronavirové krize. Vyšší než v červenci byla inflace naposledy v únoru, tedy před propuknutím koronavirové krize.
Současně krize trvaleji oslabila korunu vůči euru, což už se začíná promítat právě do inflace, například skrze vyšší dovozní ceny. Také se zhoršila sklizeň ovoce a zeleniny v zemích jako Itálie či Španělsko, odkud dovážíme, takže ta rovněž zdražila. Češi také zhusta cestují po své vlasti, místo aby vyrazili na zájezd do zahraniční, jak jsou zvyklí. I to udržuje růst cen poměrně vysoko. Například v oblasti lázeňství navíc poptávku zesiluje stát programem poukázek.
Dezinflační tlaky související s koronavirovou krizí tedy byly prozatím utlumeny. Nutno ovšem říci, že se tak z velké části děje proto, že ekonomika je opřena o dluhovou berličku státu, který prostřednictvím programů typu kurzarbeit, ošetřovné, moratorium na splátky úvěrů či třeba i zmíněným programem poukázek na lázeňské pobyty vyvolává v ekonomice uměle poptávku, a to na dluh. Ta pomáhá udržovat i stále značné tempo inflace. Podzim, kdy vyprchá efekt zmíněných podpůrných opatření státu nebo kdy se tato opatření zmírní, vzroste míra nezaměstnanosti, zatímco inflační očekávání i sama inflace klesnou. Inflace sestoupí pod úroveň tří procent. Její letošní průměrné tempo ale nad úrovní tří procent zůstane.
Příznivé je alespoň to, že v červenci zmírňoval tlak na růst cen potravin, což je položka, na niž jsou lidé zvláště citliví. Potraviny však i tak značně přispívají k citelnému tempu inflace. V porovnání se situací před rokem výrazně zdražuje zejména alkohol, uzeniny a vejce. Výrazně roste cena tabáku. Důvodem je podobně jako v případě alkoholu letošní zvyšování spotřební daně. Znatelně zdražuje stále také bydlení, ačkoli v případě elektřiny je už znát zmírnění cenového nárůstu. Největší šok ze zdražení elektřiny je již za námi, což je další poměrně příznivá zpráva.
Ke zmírnění cenových tlaků v oblasti potravin přispěje i letošní lepší úroda. Zatímco první odhad letošní sklizně nebyl příliš povzbudivý, druhý, zpřesněný, poskytuje příznivější obrázek. Sklizeň základních obilovin by měla být vyšší než loni. To by zmírnilo potenciální tlak třeba na růst cen pekárenských výrobků, zejména pečiva, který hrozil, pokud by se situace odvíjela v souladu s prvotním odhadem sklizně či ještě hůře.
Inflace v Česku zůstane i za červenec jednou z nejvyšších v EU, do konce roku podle všeho neklesne poblíž cílované úrovně dvou procent, ale zůstane poměrně výrazně nad ní.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
