Důvěra v tuzemskou ekonomiku je v červenci nejvyšší od letošního března, což znamená, že nejhorší období vlastní koronavirové krize je za námi. Mohou se však dostavit druhotné efekty, případně druhá vlna pandemie, kteréžto faktory by s důvěrou v ekonomiku opět otřásly.
V červenci 2020 se ale tato důvěra pohybuje na úrovni 86,7 procenta dlouhodobého průměru let 2003 až 2019. V únoru, v posledním měsíců před úderem koronaviru, činila 97,6 procenta dlouhodobého průměru. V dubnu však klesla letos nejníže, na pouhých 74,8 procenta. Důvěra v českou ekonomiku je tedy na „půli cesty“ z koronavirového propadu.
Červencovou důvěru zvýšilo zejména zlepšení nálady mezi firmami a podnikateli. Nálada spotřebitelů se zlepšila také, ale mírněji.
Nálada podnikatelů a firem se meziměsíčně, oproti červnu, zlepšila nejvýrazněji v historii sledování, tedy od roku 2003. Důvodem je ale pochopitelně zejména extrémně ponížená červnová základna meziměsíčního srovnání.
Podstatným důvodem zlepšení nálady podnikatelů je ovšem i to, že výrazně ubylo těch, kteří by pociťovali nedostatek zakázek či zákazníků. Také výrazně přibylo těch podnikatelů a firem, kteří optimisticky hledí do nejbližší budoucnosti a v příštích třech měsících očekávají růst objemu své produkce.
Náladu podnikatelů ve zpracovatelském průmyslu zlepšuje dále to, že jejich výrobní kapacity jsou výrazně více využity než ještě v červnu, i když stále toto využití kapacit zůstává pod dlouhodobým průměrem. Zakázky však mají podnikatelé na zhruba rok dopředu, což je delší období než v červnu.
Zotavení je také patrné u podnikatelů ve stavebnictví, které se ovšem během vrcholící koronavirové krize nepropadlo tolik jako průmysl. Podnikatele a firmy ve stavebnictví v bezmála 40 procentech případů nadále trápí nedostatek vhodných zaměstnanců, což je pozitivní znak. Ukazuje se totiž, že poptávka po pracovní síle je stále poměrně silná, takže případné výraznější propouštění v průmyslu by z podstatné části mohla kompenzovat právě vyšší poptávka po pracovní síle ve stavebnictví.
Nálada v červenci rostla také mezi podnikateli ve službách, mezi těmi v segmentu obchodu se však snížila. To jsou však přechodné výkyvy, které souvisí s návratem ekonomiky do běžného provozu, kdy ještě přetrvává poměrně vysoká míra nejistoty.
Spotřebitelé se už tolik neobávají zhoršení celkové ekonomické situace, evidentně nepočítají se závažným průběhem možné druhé vlny pandemie. Narůstá však obava ze zhoršení jejich vlastní finanční situace, takže plánují více než v červnu opatrnostně spořit. Spořit hodlají více i proto, že oproti červnu polevila jejich obava z inflace, takže nemají tak intenzivní pocit, že by měli „utrácet, než se ceny zvýší“.
Pro období příštích dvanácti měsíců má podstatná část spotřebitelů obavu z růstu nezaměstnanosti. Spotřebitelé si tedy zjevně uvědomují, že současný stav poměrně nízké míry nezaměstnanosti není udržitelný, neboť jej vláda na dluh udržuje uměle, prostřednictvím podpůrných programů typu kurzarbeitu.
I tak je třeba hodnotit červencová čísla k důvěře v ekonomiku převážně pozitivně, protože signalizují další posun v zotavování české ekonomiky. Rozhodující ale budou podzimní měsíce, kdy již ekonomika, její poptávka a zaměstnanost, nebude tolik opřena o dluhovou berličku státu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
