Euro dnes ráno středoevropského času posílilo na své čtyřměsíční maximum vůči americkému dolaru. Navíc evropské jednotné měně příliš nechybí, aby zpevnila na nejsilnější hodnotu vůči té americké za celé období od ledna 2019. Vůči dolaru v důsledku zpevňování eura posiluje i česká koruna, která je blízko svých maxim vůči dolaru za období od první poloviny letošního března.
Devizoví obchodníci totiž nejnovější posun v jednání na bruselském summitu vnímají jako předznamenání konečné dohody. Rozpočtově odpovědnější země v čele s Nizozemskem totiž jsou podle agentury Bloomberg připraveny skousnout klíčové „jablko sváru“ fondu obnovy. Zejména totiž už panuje širší shoda na tom, že ve formě grantů – tedy nevratně poskytnutých peněz – bude z fondu rozděleno nakonec 390 miliard eur. Přitom původní návrh hovořil o 500 miliardách.
Právě objem prostředků, které budou rozděleny jako granty, představoval hlavní sporný bod celého summitu.
Výnos desetiletého italského dluhopisu právě nyní sestoupil na 1,13 procenta, tedy nejníže od letošního 6. března. Čili od doby ještě předtím než Evropu – a Itálii v první linii – závažně zasáhlo šíření koronavirové nákazy.
Itálie by měla patřit k největším příjemcům prostředků z fondu obnovy. Její premiér Giuseppe Conte v Bruselu nešetřil ostrými slovy. Rozpočtově odpovědnější země – kromě Nizozemska také skandinávské státy EU a Rakousko – dokonce o víkendu označil za „vyděrače Evropy.“
Fond obnovy je ve skutečnosti do značné míry „fondem záchrany Itálie“. Italská ekonomika byla v potížích už před úderem koronaviru, dlouhodobě stagnuje a jde „od recese k recesi“. Schválení fondu obnovy tak v očích investorů a devizových obchodních představuje značnou záruku toho, že antiunijní politické síly v Itálii nerozehrají v době závažné recese, kterou země již prochází, téma odchodu z Evropské unie. Fond obnovy je tak též pojistkou proti tomu, aby se opakovala situace z doby před pěti let, kdy mnoho nechybělo, aby Evropskou unii opustilo krizí zmítané Řecko. To však na rozdíl od Itálie nepatří mezi nejvýznamnější ekonomiky EU.
Dohodu o fondu obnovy, která může být oznámena už dnes odpoledne, je přelomová. Z dlouhodobě perspektivy totiž ustavuje dluhovou unii a nelze vyloučit, že se stane základem také fiskální unie. Po jejím vzniku mnozí ekonomové volají už léta, neboť jedině souběžná existence fiskální a měnové unie dává v jejich očích ekonomický smysl a může ekonomiku eurozóny – a potažmo celé Evropy – skutečné povznést. Dohoda na fondu obnovu tak může spustit proces dlouhodobějšího zpevňování eura vůči dolaru.
Americká měna se ocitá pod tlakem i bez dohody o fondu obnovy, neboť její zpevňování podvazuje explodující zadlužení Spojených států a stoupající zahraničněpolitický izolacionismus nejsilnější světové ekonomiky.
Na vlně posilování eura k dolaru by se svezla také česká koruna. Fond obnovy bude totiž vnímaný jako pozitivní impuls pro celou evropskou ekonomiku, nikoli jen pro eurozónu.
Podle současného konsensu trhů se bude dolar prodávat za méně než dvacet korun v průběhu roku 2023. Dohoda na fondu obnovy ale může nastání takového zpevnění české měny vůči té americké uspíšit.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
