Státní pokladny po celé Evropě jsou decimovány dluhovou krizí a politici, zdá se, jsou ochotni zkusit všechno možné, jen aby je opět naplnili. Vážně si pohrávají s ideou takzvané Tobinovy berně čili daně z finančních transakcí. Konkrétně Evropská komise navrhuje zdanit sazbou 0,1 procenta obchody s akciemi a dluhopisy a 0,01procentní sazbou pak transakce s komplikovanějšími kontrakty, takzvanými deriváty.
Proti zavedení takové daně zatím nejhlasitěji protestují Britové. Překvapivě to nejsou Švédové. Ti totiž jako jediní mají se zavedením Tobinovy daně již své zkušenosti – dosti neblahé.
V lednu 1984 začala být ve Švédsku uvalována daň z nákupu akcií a opcí, jejíž sazba původně činila 0,5 procenta. V roce 1986 došlo ke zvýšení daňové sazby a daň také začala být vyměřována i při nákupu dluhopisů. Investoři rychle započetli současnou hodnotu budoucích daňových plateb z dodatečně pořízeného aktiva, čímž došlo k obecnému poklesu cen aktiv. Ceny aktiv dále poklesly poté, co bylo oznámeno zmíněné navýšení daně.
Dodatečný daňový výnos, jenž se zavedením daně realizoval, přitom zůstal daleko za plány švédské vlády – ta předpokládala, že takto vybere ročně 1,5 miliardy švédských korun, kdežto realita přinesla mnohem žalostnější výsledek, a sice průměrný roční dodatečný výnos ve výši 50 milionů švédských korun. A to odhlížíme od druhotných efektů, jež způsobil pokles obchodní aktivity (například od redukce v příjmech ze zdanění kapitálu). Pokud bychom je brali v potaz, celé švédské dobrodružství s uvedením obdoby Tobinovy daně dopadá mnohem hůře. Za pouhé dva roky, do roku 1986, se 60 procent zobchodovaného objemu (aktiv jedenácti nejvýznamnějších švédských titulů) přesunulo ze Stockholmu do Londýna; švédský opční trh téměř přestal existovat a obchody s termínovými kontrakty poklesly o 98 procent. Padesát procent titulů, které se do uvedení daně obchodovaly ve Stockholmu, „prchlo“ do roku 1990 na londýnskou burzu. Prostě fiasko! Poté co byla daň během let 1990 a 1991 postupně zrušena, přitom nastal opětovný boom švédské burzy.
Poučí se Brusel ze švédského fiaska? Zatím to tak nevypadá.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
