Německo zažívá jeden z největších finančních skandálů svých dějin. A jeden z největších krachů. Společnost Wirecard dnes vyhlásila insolvenci a požádá o zahájení konkursního řízení. Důvod už je celkem známý z minulého týdne: firmě chybí v přepočtu přes 50 miliard korun, které přitom vykazovala ve svém účetnictví.
Celá kauza se nyní zdá být především selháním německého finančního regulátora BaFin. Ten nejen, že včas neodhalil, že Wirecard je zjevným „letadlem“, ale ještě tomuto „letadlu“ pomáhal doletět o něco dále. A o něco dále tedy například balamutit akcionáře Wirecardu.
BaFin totiž loni v únoru zakázal spekulace na pokles ceny akcií Wirecardu. Spekulace na pokles je druh burzovního obchodu, kdy si daný spekulant vypůjčí akcie společnosti, o které se domnívá, že je předražená. Tyto akcie následně prodá. Jakmile (a pokud) jeho sázka vyjde a předražené akcie klesnou na ceně, spekulant je nakoupí zpět za poníženou cenu. A zase vrátí původnímu majiteli, od kterého si je vypůjčil. Spekulant tedy vydělává na tom, že prodával dráž, než za kolik to samé nakupoval zpět.
Spekulanti na pokles, často z řad hedgeových fondů, jsou obvykle haněni jako supi, kteří hodují na cizím neštěstí. Causa Wirecard však prokazuje, že jde zkreslený a nepoučený názor. O prostou pomluvu. Spekulanti a hedgeové fondy díky své až detektivní práci tušili faleš v podnikání Wirecardu dlouhé roky předtím, že o ní minulý týden informoval auditor Ernst&Young (výkazy za rok 2018 ještě týž auditor posvětil). A než ji konečně teď také přiznává samotný německý finanční regulátor BaFin. Pozdě.
Část německých politiků žádá hlavu šéfa BaFinu a nutno říci, že opodstatněně.
Vždyť už jen svým loňským rozhodnutím zapovědět spekulaci na pokles ceny akcií Wirecardu regulátor vlastně firmu chránil. Před „detektivy“ z řad spekulantů, kteří se také stali terčem systematického tlaku trollů sociálních sítí a hackerů a jejich phisingových útoků. V zájmu lidí dobře vydělávajících na tom, že Wirecard poletí dále a dále, totiž pochopitelně bylo, aby se v jeho hospodaření nikdo moc nešťoural.
BaFin, coby regulátor, má stát na straně „dobra“, méně vzletně, na straně veřejného zájmu. V cause Wirecard se ale postavil na stranu „zla“, na stranu dílčích zájmů, podle řady indicií kriminální povahy. Ba co víc, tomuto zlu aktivně napomáhal.
Až zase uslyšíme o tom, jak potřebujeme více regulace, aby nás chránila před trhem, vzpomeňme na tento případ: trh vystupuje ve veřejném zájmu, neboť detektivní činnost spekulantů a fondů pomáhá skoncovat se zjevným podvodníkem, zatímco regulátor jde proti veřejnému zájmu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
