Státy světa dělají psí kusy pro to, aby nenechaly své ekonomiky padnout na dno. Jedním z instrumentů je i nakupování dlouhodobých vládních dluhopisů centrálními bankami. Český parlament to však odmítl. Škoda.
Světová ekonomika letos poroste přinejlepším o jedno procento. To by byl jeden z nejhorších výkonů za období od konce druhé světové války. Po roce 1980 rostla pomaleji jen v letech 1982 a 2009. V roce 2009 se dokonce propadla. Propad může ovšem nastat i letos. Nelze vyloučit, že bude dokonce hlubší než v roce 2009. Pak by bylo na místě hovořit o nejhorší skepsi od druhé světové války a o nejhorší ekonomické krizi od dob Velké hospodářské krize 30. let minulého století.
Ani Česko nemine. Ministerstvo financí počítá se zhruba pětiprocentním poklesem, ale třeba společnost Deloitte předpokládá propad o 10 procent. Pro srovnání, v roce 2009, v době světové finanční krize, tuzemská ekonomika ztratila 4,7 procenta.
Schodek státního rozpočtu tehdy dosáhl takřka pěti procent hrubého domácího produktu, bezmála 200 miliard korun. Pokud by se letos jednalo o procentuálně shodný deficit, půjde již o schodek ve výši takřka 300 miliard. Ten rozhodně nelze vyloučit, jakkoli takové číslo ještě nedávno znělo jako špatné sci-fi. Vždyť v živé paměti jsou politické tahanice, zda bude rozpočtovaný schodek na letošek čtyřicet, nebo třicet miliard. Opatření vlády zatím neodpovídají tomu, že čelíme největšímu ekonomickému propadu za skoro sto let. V západní Evropě i USA tamní vlády a centrální banky už hlásají, že učiní vše možné, aby podpořily chod ekonomiky a zaměstnanost. U nás zatím tak silný výrok – a odpovídající činy – chybí. Není to ale jen věc vlády samotné. Například Sněmovna v úterý nepodpořila opatření, jež by České národní bance umožnilo provádět takzvané kvantitativní uvolňování.
Češi se neuvolní
Kvantitativní uvolňování se přitom již zabydluje v zemích střední a východní Evropy. I v těch, které nesdílejí euro, jako je Polsko, Rumunsko či Maďarsko. Právě po Maďarsku, jehož centrální banka začala ve velkém nakupovat cenné papíry kryté hypotékami už v roce 2018, se v posledních dnech a týdnech připojily také Polsko a Rumunsko.
Chtějí čelit dopadům nadcházející recese, způsobené šířením virové nákazy a souvisejícími opatřeními. Vláda Andreje Babiše tento týden schválila možnost takového nákupu, a to i od nebankovních hráčů. ČNB by tak mohla nakupovat i vládní dluhopisy s dobou splatnosti delší než rok, tedy například rozšířené desetileté dluhopisy, jak od bank a spořitelních i úvěrových družstev, tak od nebankovních finančních institucí typu pojišťoven nebo penzijních společností, což by v případě potřeby finanční systém stabilizovalo.
Americká centrální banka chce neomezeně nakupovat dluhopisy. V Česku uvažujeme jinak.
Kvantitativní uvolňování spočívá ve své standardní podobě právě v nakupování dlouhodobých vládních dluhopisů za finanční prostředky, které nově vytváří – „tiskne“ – centrální banka. Tyto prostředky zvyšují likviditu v rámci finančního systému, což jeho hráčům usnadňuje úvěrování firem i domácností. Současně odkupem dluhopisů centrální bankou dochází k tlaku na pokles úrokových sazeb. Zlevňuje tedy nejen půjčování státu, ale obecně dochází ke snížení úroků úvěrů napříč ekonomikou, včetně úroků u hypoték.
Premiér Babiš přitom upozornil, že samotný fakt, že by ČNB mohla nakupovat dlouhodobé vládní dluhopisy, ještě neznamená, že tak okamžitě začne činit. Vláda a i centrální banka ovšem evidentně chtějí mít jasnou a definitivní legislativní možnost tak činit v případě, že si to třeba i nenadálé okolnosti – například panika na burzách – vyžádají.
Trend v této oblasti udávají světově významné centrální banky, nejde o český rozmar. Americká centrální banka začátkem týdne rozhodla, že bude objemově neomezeně nakupovat dluhopisy, zejména pak americké vládní dluhopisy. To znamená, že tamní ministerstvo financí nebude mít problém na trhu prodat jakýkoli objem nově vydávaných dluhopisů, potenciálně včetně padesátiletých. Pokud by o ně nebyl za daných podmínek na trhu zájem, vykoupí je americká centrální banka. Podobně uvažují i vlády a centrální banky v zemích, jako je Maďarsko, Polsko nebo Rumunsko. Čeští politici však zatím uvažují jinak.
Americké ministerstvo financí nyní výrazně zvýší intenzitu vydávání nových dluhopisů. To proto, aby mohla být financována masivní fiskální sanace tamní ekonomiky. Již dojednaný balík rozpočtových opatření vyjde na zhruba dva biliony dolarů.
V Česku se ale Sněmovna rozhodla tak, že ČNB zatím plnohodnotné kvantitativní uvolňování provádět nemůže. Přitom by to při problémech v českém finančním systému, které nyní mohou nastat snáze než jindy, stabilizovalo jak systém samotný, tak i celou ekonomiku a výhledově třeba i zaměstnanost.
Samozřejmě, kvantitativní uvolňování je kontroverzní opatření, před několika lety ještě nemyslitelné. Sama ČNB jej dlouho považovala pro potřeby malé ekonomiky za nepraktické. I proto v roce 2013 dala v rámci tehdejší podpory ekonomiky jasně přednost intervenci za slabou korunu.
Přece jen – možnost kvantitativního uvolňování zavání poskytnutím volné ruky k záplatování státního dluhu nekrytým tiskem nových korun, což má nesporná rizika. Poslanci však mohli opatření odsouhlasit třeba na omezenou dobu. Jakmile odezní současná výjimečná situace, mohli tuto možnost znovu prověřit. Pokud by centrální bance dali tuto možnost na dva roky s tím, že počátkem roku 2022 vyhodnotí, zda je opatření dále třeba, nic by nepokazili a ekonomice pomohli. Škoda.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
