Tak je to oficiální: obávaná „černá labuť“, tedy v ekonomice předem neodhadnutelná katastrofa, je tady. Po dvanácti letech uplynuvších od světové finanční krize. V konečném důsledku může i tato černá labuť připravit o práci třeba statisíce Čechů.
Černá labuť nese jméno koronavirus. Nákaza totiž bude mít celosvětově tíživé ekonomické následky – jde jen o to, jak moc. Ještě před týdnem či dvěma mnozí chlácholili, že způsobí jen krátkodechý pokles – otřes typu písmene „V“, a možná ani ten ne. Tak rychle, jak Čína svět do možného průšvihu uvrhla, únorovým zavřením poloviny svých fabrik jej z něj zase rychle dostane; až se fabriky vrátí do provozu a pojedou na 120 procent, aby dohnaly, co kvůli viru zmeškaly.
Takhle jednoduché to nebude. Původně byl sice problémem negativní nabídkový šok, tedy právě nenadálé zavření poloviny fabrik čínské „dílny světa“, nyní ovšem začíná jít o šok poptávkový, o poznání nebezpečnější. Zavření fabrik a související výpadek čínských dodávek narušuje výrobu firem typu Applu. Odbyt se jemu a dalším zhoršil kvůli „zavření“ desítek milionů Číňanů do karantény. Obecně je totiž přešla chuť nakupovat iPhony, spíše se zajímali o to, jak a kde si obstarat nedostatkový respirátor.
Ztížení výroby a odbytu znamená, že tržby a zisk Applu & spol. nebudou letos takové, jak se myslelo. Mnozí ze stávajících akcionářů těchto firem se proto akcií raději zbavili, aby dosáhli alespoň nějakého výnosu, v horším případě aby minimalizovali ztrátu. Zvláště v minulém týdnu tak nastal obrovský globální výprodej akcií, svým rozsahem největší od roku 2008 a tempem nejrychlejší v dějinách. Miliony lidí po celém světě zchudly, protože jejich akciové bohatství – nebo bohatství jejich penzijního fondu – se náhle citelně scvrklo. Nejvíce ze všech zchudl nejbohatší člověk planety Jeff Bezos z Amazonu, a sice v přepočtu o 275 miliard korun.
Když se ovšem celosvětově vypařuje z burz bohatství za tisíce a tisíce miliard, jako by dramaticky chudl celý svět. Když chudne celý svět, má méně peněz a méně ochoty k nákupům. Zchudlí akcionáři všech možných firem z různých koutů světa proto raději oželí novou kabelku, novou kosmetiku, nové auto. Nekoupí si ani zájezd do exotických končin. Místo restaurace začnou zase večeřet doma.
Tak nějak se z počátečního nabídkového šoku stává šok poptávkový. I když se čínské fabriky rozjedou všechny třeba zítra, bohatství se do kapes zchudlých akcionářů tak rychle nevrátí. I kvůli neustávající panice z koronaviru a souvisejícím opatřením. Například evropský turistický ruch připravují rušené letecké linky a další překážky momentálně o miliardu eur měsíčně. Tudíž konkrétně akcie firem z turistického odvětví padají i z důvodu zavádění mimořádných opatření, nejen kvůli počátečnímu čínském výpadku.
To, že zchudlí akcionáři méně utratí, znamená, že přijdou o práci zaměstnanci v automobilce, o jejíž vozy náhle nebude takový zájem, nebo že na dlažbě skončí personál zbankrotované restaurace. Zchudnutí akcionáře v důsledku znamená propuštění leckterého „obyčejného člověka“. Což jen stupňuje poptávkový šok.
Protože firmy tuší, že ve výhledu opadne zájem o jejich produkci jak ze strany zchudlého akcionáře, tak propuštěného „obyčejného člověka“, vážně přemítají nad zrušením svých zamýšlených investic. Proč stavět novou továrnu, když zboží nepůjde na odbyt? To, že se továrna nebude stavět, znamená, že práci nebude mít ani stavební dělník. A právě proto předevčírem nouzově vstoupila do situace americká centrální banka, jednoznačně nejmocnější taková instituce světa. Tím, že na mimořádném zasedání – prvním takovém od roku 2008 – masivně snížila svoji základní úrokovou sazbu, potvrzuje, že vskutku čelíme „černé labuti“.
Snížení dolarových úroků je nyní tak důležité proto, aby se přerušila ona roztočená spirála, která může končit obrovským celosvětovým propouštěním. Tedy ona spirála od zchudlého akcionáře přes propuštěného elektrikáře z automobilky či číšníka až po montážního dělníka, který nesežene práci, protože „se nestaví“. Spirála už se točí, jde o to, aby měla co možná nejméně obětí.
Totiž to, že firmy už nyní zvažují, že zruší své zamýšlené investice třeba do nové továrny, výhledově může způsobit mohutný národohospodářský převis úspor nad investicemi (jejichž zdrojem jsou koneckonců právě úspory).
Takový vyhlížený převis znamená pokles ceny úspor. Nebude o ně totiž zájem jakožto o zdroj investic. Cenou úspor je úroková míra. Úroková míra na desetiletém dluhopisu USA klesla předevčírem poprvé v dějinách pod jedno procento. To není náhoda. Je to signál, který trh dává americké centrální bance. Signál, že musí jít se svou základní sazbou ještě níž. A níž.
Tak nízko, aby navzdory koronaviru lidi i firmy odradila od dalšího hromadění úspor (třeba i těch z akcií prodaných během paniky minulého týdne), a naopak je zlevněním úvěru pobídla k dalším útratám a zejména investicím. Protože jen když se bude investovat a utrácet, bude mít zase jistou práci montážní dělník i číšník, Apple svůj zisk a akcionář plné kapsy.
Jde nyní o to, za jak dlouho tato žádoucí situace nastane. Nastane tím dříve, čím agresivněji budou centrální banky za nynějších panických podmínek snižovat své úroky.
Dlouhodobě je snižování úroků obrovský problém, teď ale není čas jej řešit. Je třeba řešit paniku.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
