Koruna dnes vůči euru poprvé po více než pěti letech oslabila nad úroveň kursu 28,00. Naposledy se nad touto úrovní obchodovala 15. ledna 2015, v době intervenčního oslabování české měny ze strany České národní banky. S dnešním překročením úrovně 28 korun za euro citelně narůstá pravděpodobnost zásahu ČNB, spočívajícím v odprodeji části devizových rezerv, které vršila zvláště znatelným tempem právě v době intervence trvající od listopadu 2013 až do dubna 2017, zejména pak v posledních měsících intervenčního zásahu. Slábnutí koruny částečně tlumí náraz, kterému nyní tuzemská ekonomika čelí kvůli hospodářským důsledkům šíření koronaviru. Výhledově totiž slabá koruna podpoří exportéry na zahraničních trzích, čímž usnadní zotavení ekonomiky po koronavirovém úderu. Pokud je však koruna slabá až příliš, negativa převyšují pozitiva, jelikož slabá měna poškozuje dovozce a tím pádem tedy také průmyslovou výrobu a koneckonců i export, jehož dovozní náročnost je poměrně vysoká. ČNB tedy musí na miskách lékárnických vah zvažovat, od kdy už náklady slabé koruny převyšují její benefity. Takový okamžik může nastávat právě kolem úrovně kursu 28 korun za euro.
Nynější slábnutí koruny je z velké části výsledkem její předchozí značné „překoupenosti“ – tedy velkého zájmu o ni. Tento zájem vznikl už coby důsledek zmíněného intervenčního režimu České národní banky a posléze jako výsledek rozšiřujícího se rozpětí mezi korunovými a eurovými úroky. Tyto úroky nastavují centrální banky. Evropská centrální banka je musela dlouhá léta – a musí stále – držet na nule, ba v záporu proto, neboť jinak by zkrachovalo Řecko, Itálie nebo alespoň italské banky. Česká národní banka si je mohla dovolit zvednout, neboť Česko se svou korunou nepotřebuje zachraňovat státní kasu ani banky před krachem. Když koruna díky tomu vykazuje výrazně lepší úročení než euro, je zřejmé, že mezinárodní zájem o ni roste. Je to vysvědčení naší ekonomice, že je stabilní.
Mezinárodní investoři v uplynulé době na koruně inkasovali vyšší úrok, než jakého by se dočkali na euru, a zároveň po letech umělého intervenčního oslabování české měny spekulovali na její další zhodnocení. Nyní kvůli celosvětové burzovní panice tyto své sázky stahují, takže koruna vůči euru znehodnocuje dramatičtěji než polský zlotý nebo maďarský forint. A výrazně dramatičtěji než rumunská měna. Není to ale projev slabší kvality české měny, nebo dokonce české ekonomiky. Svým způsobem je to doklad její značné kvality. Takové, která v normálních časech přitahuje celý svět. Pro srovnání, rumunská měna v letošním roce, tj. od 1. ledna, oslabuje proti euru o 1,42 procenta. Koruna ovšem o 7,97 procenta.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
