Chcete být úspěšní? Jednejte iracionálně! Na první poslech se může zdát, že jde o radu zhola nemyslnou. Pravda, do jisté míry to je nadsázka – ona taková ta iracionalita hraničící s šílenstvím či pomateností opravdu k úspěchu, životnímu štěstí či bohatství nevede. Na druhou stranu existují určité formy iracionality, u nichž už to tak zjevné není.
Vezměme si třeba vzestup ceny zlata, které je letos (i přes aktuální propady) tak drahé jako nikdy v dějinách. Kdo do vzácného kovu investoval třeba před třemi čtyřmi lety, je tudíž dnes výrazně bohatší. A to přitom většina jiných aktiv během té samé doby – doby krizové – na ceně ztrácela a ztrácí. Zlato nikoli, zlato zdražuje.
Zásadním motivem pro investice do něj – a zvláště v uplynulých krizových letech – byla ovšem obava ze znehodnocování měn vinou inflace. Lidé se báli ztráty kupní síly papírových peněz, a tak investovali do něčeho hmatatelného – do něčeho, co inflací na hodnotě neztratí. Jenže ouha! Žádná inflace se nedostavila. Hledíme-li vskutku pouze na spotřebitelské ceny, ty v posledních letech příliš nerostly. A nerostou. Někteří ekonomové přitom už někdy v roce 2008 varovali, že se svět řítí vstříc inflaci, ne-li hyperinflaci, v níž během pár měsíců, maximálně let vyústí nezodpovědné záplatování dluhů tištěním nových peněz.
Ne že by k takovému záplatování nedocházelo, jen se – zatím – neprojevuje inflačně. Ti, co tedy investovali před pár lety do zlata v obavě z překotného růstu cenové hladiny, se trefili – zlato zdražilo -, ovšem na základě mylného přesvědčení. Jednali iracionálně – přehnaně se báli inflace -, a přesto na tom vydělali.
Iracionalita však může vést k úspěchu nejen v oblasti investic, ale i třeba na pracovním trhu. Přebujelé sebevědomí, bezmezná sebedůvěra, neotřesitelná víra v sebe sama, neochvějné přesvědčení o vlastní neomylnosti – to rozhodně nejsou atributy rozvážně racionálního uvažování. Jsou to rozhodně spíše atributy uvažování iracionálního. Přesto lidé, kteří jsou jimi nadáni, dosahují v kariéře výše, jak ukazují mnohé odborné studie. Bývají častěji povyšováni než realisticky uvažující jedinci, jelikož v nadřízených vzbuzují dojem, že jejich vysoké sebevědomí je odrazem enormních schopností.
Na druhou stranu, nebýt přehnané víry v sebe sama, po světě by chodilo mnohem méně podnikatelů – a ti jsou nezbytní pro zdravý ekonomický růst. Téměř jakákoli podnikatelská činnost je totiž takovým rizikem, že striktně racionálně jednající člověk se jí vyhýbá a raději se pracovně zapojuje ve státní správě nebo v hierarchii dávno zavedené banky či firmy, třeba multinacionální korporace. Nebýt přehnané víry v sebe sama, svět by ale nepoznal též mnohá literární díla, nedočkal by se tolika vědeckých objevů či skvělých hereckých výkonů. Jak totiž uvádějí badatelé Richard Nisbett a Lee Ross ve své knize Human Inference: Strategies & Shortcomings of Social Judgment, „jen pár lidí by dalo na dráhu literátů, herců nebo vědců, pokud by se všichni potenciální kandidáti na tyto profese rozhodovali na bázi plně racionálního kalkulu a po vyhodnocení reálné šance na úspěch.“
Jestliže ovšem úspěchu bývá dosahováno iracionálně, nevelebíme úspěšné v mnoha případech jaksi nepatřičně? Ano. V těch případech, kdy tleskáme těm, co se „nahoru“ dostali kvůli přebujelé sebedůvěře, nikoli kvůli autentickým schopnostem, nebo tehdy, oslavujeme-li ty, co zbohatli díky náhodě, ne kvůli skutečně dobrému vyhodnocení té či oné investice. Ve všech těchto případech – aniž si to uvědomujeme – vlastně stavíme na piedestal lidskou iracionalitu v její nepříliš příhodné podobě. Tedy něco, s čím by to lidstvo daleko nedotáhlo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
