Světový trh s ropou v těchto hodinách začíná čelit němu, co dosud nepoznal. Saúdská Arábie zahajuje nesmlouvavou cenovou válku s Ruskem, a to navíc v době rekordně klesající poptávky. Jinými slovy, v čase, kdy celosvětově kvůli koronaviru historicky klesá zájem o ropu, se jí bude těžit tolik jako nikdy v historii.
Pokud Rusko neodpoví na včerejší „výstřel z Aurory“ v podání Rijádu, cena ropy na světovém trhu se doslova sesype, z nynější úrovně ceny ropy druhu Brent kolem 45 dolarů za barel na 30 dolarů a dost možná ještě níže. Některé analýzy hovoří o tom, že by se cena ropa snížily pod úroveň dvaceti dolarů, prakticky nejníže v tomto miléniu. V Česku by v takovém případě třeba benzín vyšel na 25 korun za litr, případně na ještě méně. Pohonné hmoty by tak byly nejlevnější od začátku krizového roku 2009, což by ovšem tuzemské ekonomice dodalo vítanou vzpruhu v době boje s ekonomickými důsledky koronaviru.
Rijád včera srazil své ceny zahraničním ropným odběratelům nejvýrazněji za posledních minimálně dvacet let. Historicky nevídanou slevou se snaží vemluvit evropským, americkým asijským zákazníkům, aby odebírali ještě více saúdské ropy, a to zejména na úkor ropy ruské. Zároveň se podle kuloárních zpráv chystá dramaticky navýšit těžbu ropy, zřejmě až na rekordní úroveň dvanácti milionů barelů denně. V současnosti Saúdská Arábie těží 9,7 milionu barelů denně, v dubnu těžbu „zarovná“ na deset milionů barelů.
Ropné království se zahájením „palby“ snaží vyvolat obavu Rusů, že mohou přijít o svůj podíl na světovém trhu s ropou, a vrátit je tak za jednací stůl.
V pátek totiž naprostým rozkolem skončila vídeňská jednání Saúdské Arábie, Ruska a dalších tradičních ropných těžařů. Cena ropy proto už před víkendem zažila volný pád, když třeba zmíněný Brent za jediný den spadl o více než devět procent.
V nadcházejícím týdnu ropa na tento volný pád naváže. Těžko si představit jiný scénář. To, co Rijád v těchto hodinách provedl, je v kontextu dění na ropném trhu opravdu „vyhlášením války“.
Saúdská Arábie, faktický lídr kartelu OPEC, tlačila minulý týden v rámci zmíněných vídeňských jednání, aby zúčastněné těžařské země omezily svoji těžbu o dalších 1,5 milionu barelů denně. Slibovala si od toho, že tak cenu ropy stabilizuje. Ropa se totiž v souvislosti s globálním šířením koronavirové nákazy ocitá pod silným výprodejním tlakem. Výrazně klesla nejen poptávka Číny, největšího světového dovozce ropy, ale nyní také dalších zemí, neboť nákaza celosvětově ochromuje leteckou přepravu, přepravu obecně i turistický ruch. Poptávkový šok, který nákaza způsobuje, ovšem snižuje či sníží také průmyslovou výrobu.
Společnost IHS Markit minulý týden ve středu, tedy ještě před pátečním krachem jednání OPEC a dalších těžařů, zveřejnila prognózu, podle níž v letošním prvním čtvrtletí klesne celosvětová poptávka po ropě nejvíce v historii. Prognóza předpokládá, že letos od ledna do března dosáhne denní spotřeba ropy úrovně pouze 96 milionů barel, zatímco loni v prvním čtvrtletí ro bylo 99,8 milionu barelů.
OPEC a další těžaři v čele s Ruskem měli prakticky jedinou možnost, jak zabránit poklesu cen ropy, způsobeném tímto pádem v poptávce. Tou možností bylo právě to, po čem volal Rijád, tedy další škrty v těžbě. Snížená těžba by učinila ropu na světovém trhu vzácnější, což mohlo její cenu stabilizovat i při dramaticky klesající poptávce. Rusko však škrty odmítlo. Tím pádem se celá aliance těžařských zemí, fungující od roku 2016, rozpadla. Ostatní těžaři podmiňovali svoji součinnost při dalším omezení těžby právě aktivním zapojením Ruska. Od dubna lze tedy čekat závody ve zvyšování tržního podílu.
S pátečním krachem vídeňských jednání totiž současně padá nyní platná dohoda o omezování těžby. Platí jen do konce března. Další těžařské státy Zálivu, nejen Saúdská Arábie, tedy od dubna navýší svoji těžbu, dosud spoutávanou, a budou se snažit živelně ukořistit vyšší tržní podíl.
Moskva z levné ropy radost nemá, zdaleka ji ovšem nermoutí tak jako Rijád. Což je klíčový důvod, proč Rusko na dohodu ve Vídni nepřistoupilo. Rusko není tolik jako Saúdská Arábie závislé na příjmech z ropy. Navíc má silnější zájem, i geopolitický, na oslabení amerických břidličných těžařů. Jejich těžba je nákladnější než těžba Ruska či Saúdské Arábie a vyplácí se jim pouze nad určitou úrovní ceny ropy. Jakmile ropa pod tuto úroveň zlevní, břidliční producenti omezují nebo ukončují svoji těžbu, přičemž Moskva ráda obsadí takto vyklizené místo na trhu a svůj tržní podíl navýší. Nižší cenu ropy si pak bude kompenzovat tím, že jí prodá více.
Kreml pochopil, že pokud nezasáhne vůči americkým břidličným těžařům, vlastně tím nahrává Washingtonu. Ze Spojených států se díky nim stává ropná velmoc, která je stále méně závislá na dovozu energií ze zahraničí. To Trumpově administrativě nahrává, neboť snáze může uplatňovat v zahraničí své zájmy prostřednictvím uvalování ekonomických či energetických sankcí, ať už proti Venezuele, ruskému podniku Rosněfť, stavbě plynovodu Nordstream 2 a všemu dalšímu, co není v souladu se zájmy Washingtonu.
Rusko si ovšem nižší ceny ropy může dovolit spíše než Saúdská Arábie, jelikož není nyní poškozeno výpadkem v čínském odběru. Peking nadále ruskou ropu kupuje, do zásobníků. Samozřejmě, pokud by cena ropy klesla až příliš, i Rusko začne ekonomicky „krvácet“. O to nyní Rijádu jde. Věří, že se Moskvu podaří vyděsit dříve, než poškodí sám sebe. Bude to hra nervů.
V příštích týdnech tedy pravděpodobně citelně klesne nejen cena ropy, ale také pohonných hmot u českých čerpacích stanic. Rozhodně nelze vyloučit, že jak benzín, tak nafta budou už v dubnu stát opět méně než třicet korun na litr (nyní stojí v průměru před 31 korun za litr), což se stalo naposledy v létě 2017. Pokud by cena ropa trvaleji klesla k úrovni kolem třicet dolarů za barel, nelze vyloučit postupné zlevňování pohonných hmot v ČR až k úrovním kolem 25 korun za litr, a dokonce pod touto úrovní. To by české ekonomice, jež je čistým dovozcem ropy a ropných produktů, pomohlo v době, kdy ji kvůli koronaviru hrozí další zpomalení. Pád cen ropy v letech 2014 a 2015 byla tehdy jedním z impulsů, který pomohl nastartovat pokrizový ekonomický boom v ČR.
Právě i propad cen ve zmíněném roce 2014 byl částečně způsoben cenovou válkou rozpoutanou Rijádem. I tehdy se Saúdská Arábie snažila přimět ostatní těžaře v čele s Ruskem, aby přistoupili na omezení těžby. Nakonec se tak stalo v roce 2016, kdy vzniklo přes tři rok trvající spojenectví Rijádu a Moskvy – které však v pátek skončilo.
Cenovou válku Rijád rozpoutal také v roce 1997, když mu došla trpělivost s nadprodukcí Venezuely. Ropa Brent pak, v prosinci 1999, klesla na dvé dějinné minimum, když se barel prodával i za 9,55 dolaru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
