Ropa typu Brent se dnes při začátku obchodování historicky propadla, o více než 14 dolarů na barel, a to v řádu sekund. Propad o 31 procent je nejvýraznější od Války v Iráku roku 1991. Stalo se tak v důsledku jiné války, naštěstí jen cenové, kterou o víkendu Saúdská Arábie vyhlásila Rusku a vlastně všem dalším ropným těžařům. Moskva totiž minulý týden odmítla přistoupit na další snížení těžby ropy, po němž právě Rijád nejhlasitěji volal. Padá nejen cena ropy, ale také třeba měny zemí, které mají z ropy značné příjmy. Norská koruna dnes vůči dolaru znehodnotila na nejslabší úroveň od roku 1985.
V důsledku ropné cenové války se dnes dramaticky propadají asijské a pacifické burzy. Japonské akcie poklesly o více než pět procent, australské dokonce o více než sedm. Citelně ztrácejí také termínové kontrakty na obchodování na burzách evropských a amerických. Tam se dnes teprve obchodovat začne. Obchodníci očekávají katastrofální den, opravdové „černé pondělí“. Ropná cenová válka totiž ještě umocňuje již tak extrémní tíseň, kterou trhy pociťují kvůli celosvětovému šíření koronavirové nákazy.
Ekonomické důsledky globálního šíření koronavirové nákazy tedy nabírají dosud netušený spád. Většinou jde – a ještě bohužel půjde – o důsledky neblahé, které pocítí i Česko. Existují však výjimky. Ve stínu uvržení milionů obyvatel severní Itálie do karantény včera poněkud zaniklo právě to, že světové ropné velmoci právě vstoupily do války. Do cenové války, jejímž výsledkem mohou být nelevnější pohonné hmoty v ČR od roku 2009. Ty by byly tuzemské ekonomice, jež je čistým dovozcem ropy, vzpruhou zvláště vítanou právě nyní, v době jejího hrozícího dalšího závažného zpomalení v důsledku koronaviru.
Saúdská Arábie v sobotu srazila své ceny zahraničním ropným odběratelům nejvýrazněji za posledních nějakých dvacet let. Historicky nevídanou slevou se snaží vemluvit evropským, americkým či asijským zákazníkům, aby odebírali ještě více saúdské ropy, a to zejména na úkor ropy ruské. Zároveň se Rijád podle kuloárních zpráv chystá dramaticky navýšit ropnou těžbu, zřejmě až na rekordní úroveň dvanácti milionů barelů denně. V současnosti Saúdská Arábie těží 9,7 milionu barelů denně, už v dubnu těžbu „zarovná“ na deset milionů barelů. A potom půjde ještě výš.
Ropné království už v minulosti několik cenových válek vedlo. Tato – namířená zejména proti Rusku – je však historicky bezpříkladná v tom, že přichází v době, kdy ropný trh čelí kvůli koronaviru zřejmě nejhlubšímu propadu poptávky v dějinách. Společnost IHS Markit minulý týden zveřejnila prognózu, podle níž v letošním prvním čtvrtletí klesne celosvětová poptávka po ropě nejvíce v historii. Prognóza předpokládá, že od ledna do března 2020 dosáhne denní spotřeba ropy úrovně pouze 96 milionů barel, zatímco loni v prvním čtvrtletí ro bylo 99,8 milionu barelů.
Rijád se agresivním zlevněním ropy a navýšením její těžby snaží vyděsit Rusko dříve, než tím sám sebe ekonomický fatálně poškodí. Saúdové vsadili na to, že nadprodukcí ropy v čase padající poptávky srazí její cenu natolik, že vylekaní Rusové opět usednou za jednací stůl. Od něj bez dohody odešli v pátek, kdy se tím pádem zhroutila více než tři léta trvající aliance Saúdské Arábie, Ruska a dalších více než dvaceti tradičních těžařů. Moskva se odmítla podvolit tlaku Rijádu a ostatních těžařů, aby se podílela na dalším omezování těžby. To mělo v čase nastupující koronavirové krize zajistit stabilizaci ceny ropy. Jenže Moskva umí žít s nižší cenou ropy mnohem lépe než Saúdská Arábie, jejíž státní kasa je na ropných příjmech závislá výrazně více než ta ruská.
Moskva navíc – na rozdíl od Rijádu – vidí v levné ropě geopolitický přínos. Kreml totiž pochopil, že pokud nezasáhne vůči americkým břidličným těžařům, vlastně tím nahrává Washingtonu. Ze Spojených států se díky nim stává ropná velmoc, která je stále méně závislá na dovozu energií ze zahraničí. To Trumpově administrativě nahrává, neboť snáze může v zahraničí uplatňovat své zájmy prostřednictvím uvalování ekonomických či energetických sankcí, ať už proti Venezuele, ruskému podniku Rosněfť, stavbě plynovodu Nordstream 2 a všemu dalšímu, co není v souladu se zájmy Washingtonu.
Těžba břidličných producentů ropy v USA je nákladnější než těžba tradičních producentů typu právě Ruska či Saúdské Arábie a vyplácí se jim pouze nad určitou úrovní ceny ropy. Jakmile ropa pod tuto úroveň zlevní, břidliční producenti omezují nebo ukončují svoji těžbu. Přitom Moskva ráda obsadí takto vyklizené místo na trhu a svůj tržní podíl navýší. Nižší cenu ropy si pak bude kompenzovat tím, že jí prodá více. Rusko tedy usiluje o to, aby kvůli až příliš levné ropě „krvácel“ energetický sektor USA. Saúdská Arábie se nyní nově snaží o to, aby kvůli ropě ještě levnější „krvácelo“ Rusko také. Či spíše, aby si uvědomilo, že mu takové „krvácení“ hrozí a vrátilo se za jednací stůl. Levná ropa ladí s ruskými geopolitickými zájmy, pokud však bude levná až příliš, sama Moskva začne ekonomicky slábnout. Kvůli nižšímu příjmu z ropy, které nevykompenzuje ani navýšený tržní podíl. Za takové situace ovšem nutně bude fatálně poškozen také sám Rijád.
Saúdové rozehráli hru vabank. Riskantně sázejí na to, že Rus usedne za jednací stůl dříve, než sami kvůli extrémně levné ropě „vykrvácí“. Rusko je však dnes lépe připraveno čelit nízkým cenám ropy než před deseti lety nebo než ještě v roce 2014, kdy Rijád započal zatím poslední cenovou válku, víceméně neúspěšnou. Západní sankce namířené na Rusko, jej v uplynulých letech učinily odolnějším, takže jeho rozpočet snese celkem pohodlně právě i současné ceny ropy kolem 45 dolarů za barel. Saúdský rozpočet snáší v pohodě ceny teprve až kolem 80 dolarů za barel.
Těžko si představit, že by Saúdská Arábie svým nynějším manévrem ukořistila až takový tržní podíl, který by jí kompenzoval dramaticky poníženou cenu ropy. Výpadkem čínské poptávky je navíc zatím poškozena více právě ona než Rusko. Zatímco čínský dovoz saúdské ropy v důsledku koronaviru opravdu znatelně poklesl, z Ruska do Číny surovina stále proudí prakticky nezměněným tempem. Čína ropu z Východosibiřsko-tichomořského ropovodu totiž ukládá ve svých zásobnících, a to na základě dlouhodobého kontraktu, který zatím koranavirový náraz vlastně nijak nenarušil.
Tři se perou, čtvrtý se směje. V příštích týdnech totiž pravděpodobně citelně klesne nejen cena ropy, ale také pohonných hmot u českých čerpacích stanic. Rozhodně nelze vyloučit, že jak benzín, tak nafta budou už v dubnu stát opět méně než třicet korun na litr (nyní stojí v průměru před 31 korun za litr), což se stalo naposledy v létě 2017. Pokud by cena ropy trvaleji klesla k úrovni kolem třiceti dolarů za barel, nelze vyloučit postupné zlevňování pohonných hmot v ČR až k úrovním kolem 25 korun za litr, a dokonce pod tuto úroveň. Což je sama o sobě pro Česko pozitivní zpráva. Vždyť pád cen ropy v letech 2014 a 2015 byl prostřednictvím zlevnění pohonných hmot a dalších ropných produktů jedním z impulsů, který pomohl nastartovat pokrizový ekonomický boom v ČR. Nyní by zase pomohl tlumit nepříznivé ekonomické dopady koronavirové krize.
Cena pohonných hmot v ČR na propad plně zareaguje v horizontu dvou až tří týdnů. Nabízí se však otázka další, a sice proč má ke zdražení v Česku vůbec dojít, když zrovna ze Saúdské Arábie Česko importuje pouze 2,3 procenta ropy? Žádný další blízkovýchodní stát už mezi klíčovými dovozci ropy do ČR nefiguruje. Přes 96 procent ropy dováží Česko z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu.
Do České republiky se ropa dopravuje pomocí dvou navzájem nezávislých ropovodů, a to ropovodem Družba a ropovodem IKL. Proudí k nám tedy převážně takzvaná uralská ropa. Dopravená ropa se pak zpracovává v rafinériích v Litvínově, Kralupech nad Vltavou či v Pardubicích. Část ropy míří do Centrálního tankoviště v Nelahozevsi, kde jsou uskladněny strategické zásoby ČR. Po zpracování ropy v rafinériích pak benzín a nafta putují do čerpacích stanic. Marže rafinérií a čerpacích stanic vedle spotřební daně, DPH a samozřejmě vstupní ceny ropy určují výslednou cenu, kterou řidič při nákupu u čerpací stanice v ČR zaplatí.
Jestliže je ovšem vstupní ropou ropa uralská, proč ji ovlivňuje skutečnost, že Saúdská Arábie, a nikoli Rusko v rámci zmíněné cenové války dramaticky (nejvýrazněji za posledních třicet let) srazila cenu ropy svým odběratelům, zejména asijským?
Světový trh s ropou je totiž propojený. Není proto možné, aby byla uralská ropa delší dobu výrazně dražší než ropa ze Saúdské Arábie. Jakmile by tomu tak bylo, vzrostla by celosvětově poptávka po levné ropě za Saúdské Arábie, zatímco zájem o uralskou ropu by opadl. I Rusko musí jít s cenou dolů, neboť ruský trh s ropou je integrovaný do světového trhu, byť například obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu není zdaleka tak rozvinuté jako obchodování s termínovými kontrakty na severomořskou ropu typu Brent. I proto je právě cena Brentu vnímána jako referenční, pročež na ni primárně zaměřují svoji pozornost ekonomičtí analytici a následně i média.
Rusko sice v roce 2016 spustilo obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu, po němž dlouho volal dokonce prezident Vladimir Putin, avšak tento trh se zatím nerozvinul. Obchodníci jej nepovažují za dostatečně likvidní – uralské ropy zkrátka v jejích očích není na burze dostatek k plnohodnotnému obchodování. Postrádá také podporu mezinárodních obchodních společností. Uralská ropa se totiž prodává převážně mimo burzu, zejména prostřednictvím dlouhodobých kontraktů. To však neznamená, že by její cena byla „odpojena“ od vývoje na světovém trhu. Cena závisí na vývoji ceny Brentu, jakožto referenčního druhu ropy.
Cena uralské ropy je zpravidla o něco levnější než cena Brentu. Například v období od září 2014 do prosince 2018 se rozdíl cen obou druhu ropy pohyboval v rozmezí od deseti amerických centů až po čtyři americké dolary na jeden barel. Je totiž o něco náročnější, a tedy nákladnější produkovat pohonné hmoty právě z uralské ropy než z lehčího Brentu. V některých obdobích ale cena uralské ropy vyskočí nad cenu Brentu, byť spíše přechodně.
Například loni v srpnu krátce stál barel uralské ropy o jeden dolar více než barel Brentu. K těmto občasným „výstřelkům“ dochází tehdy, když globálně panuje nadprůměrná sháňka po těžších typech ropy. Uralské ropě tak vyhovují sankce USA namířené proti Íránu, neboť v jejich důsledku je na trhu relativní nedostatek íránské těžší ropy. Tento nedostatek podněcuje poptávku po uralské ropě jako záložním řešení, což vyhání její cenu nad cenu Brentu. Od prosince 2018 nastalo takových přechodných období hned několik, uralská ropa zpravidla předčila cenu Brentu o necelý dolar na barel.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
