Ministerstvo financí začalo regulovat ceny respirátorů. V případě respirátorů vyrobených v EU úřad stanovil maximální cenu pro konečné spotřebitele na 175 korun bez DPH. U respirátorů vyrobených mimo EU je limit stanoven na 350 korun bez DPH.
Z politického hlediska je takový krok pochopitelný. Politici jednají často intuitivně, pod vlivem intuitivně smýšlející veřejnosti. Ta má nyní převážně pocit, že se v Česku „obchoduje se strachem“, vždyť se objevují případy, kdy kšeftaři nabízejí respirátory třeba za tisíce korun, vysoko nad pořizovací cenou. Tak ostatně regulaci zdůvodňuje sama ministryně financí.
Z ekonomického hlediska je však regulace ceny respirátorů chybou. Kšeftaři s respirátory na první pohled, intuitivně, působí amorálně. Opravdu jako lidé, kteří vydělávají na strachu jiných a na společenské panice. Druhý pohled však už je složitější.
Kšeftaři totiž svým jednáním, snahou o osobní profit, sehrávají celospolečensky užitečnou roli. Cenu respirátoru totiž zvyšují – a zvyšují ji proto, že ji prostě zvýšit za stávající situace mohou. Jejich jednání je prostě možné pouze z toho důvodu, že náhle nastal obrovský převis poptávky nad nabídkou respirátorů.
Ovšem čím vyšší cena respirátorů bude, tím rychlejší a výraznější bude navýšení jejich dodatečné výroby. Nejprve vycítí možnost velkého zisku kšeftaři, ale díky nim vzápětí i samotní výrobci. Budou chtít prodávat za dramaticky zvýšenou cenu, aby navýšili svůj zisk. To je přirozený instinkt podnikatele. Na první pohled amorálně jednající kšeftaři tak vlastně vysílají výrobcům celospolečensky cenný signál, že pokud navýší výrobu nedostatkového zboží, rychleji a výrazněji vydělají. A veřejnost tím pádem rychleji bude respirátory dostatečně zásobena.
Pokud však jsou ceny regulovány, výrobci takový signál nezískají a nebudou tolik motivováni navyšovat výrobu. Zkrátka a dobře, za čím vyšší cenu budou kšeftaři respirátory prodávat, tím rychleji se na trhu obnoví rovnováha. Rovnováha znamená, že respirátorů bude dostatek pro všechny zájemce a že se zároveň tedy jejich cena přiblíží či zcela splyne s cenou původní, tedy s cenou před propuknutím koronavirové paniky.
Pochopitelně, chvíli to trvá, než se na trhu rovnováha ustaví. Než se tak stane, je třeba část respirátorů z trhu administrativním zásahem vyčlenit pro potřeby zdravotníků, dlouhodobě a těžce nemocných pacientů a dalších osob, pro něž je respirátor prakticky životní nutností. Pro všechny ostatní ale takovou nutností není.
Regulace ceny zároveň povede k tomu, že se s respirátory bude kšeftovat na černém trhu, se všemi neblahými souvisejícími jevy typu pašování či padělání. Nejlepším způsobem, jak zamezit bujení černého s respirátory, je právě a opět uvolnění jejich ceny.
Vláda se bohužel svojí regulací rozhodla, že rozšíří černý trh a prodlouží dobu, po kterou budou respirátory nedostatkové. Ano, na první poslech je to neintuitivní, ale jde o vyjádření několika ekonomických zákonitostí, které by politici měli respektovat, chtějí-li aby společnost optimálně čelila výzvám a vzkvétala.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
