Celková ekonomická aktivita v Číně se v únoru propadla nevíce v historii měření. Dokonce ani během vrcholné fáze světové finanční krize před jedenácti lety nebyl propad tak citelný. Důvodem je to, že podstatná část čínských továren a závodů byla kvůli obavě z šíření koronavirové nákazy zavřená nebo nejela na plný provoz.
V pondělí, až se otevřou burzy, lze očekávat další citelný propad akcií i třeba oslabení čínské měny. Přitom již v tomto týdnu se akciové trhy prakticky po celém světě propadaly nejvíce od světové finanční krize.
Ukazatel podmínek v čínském zpracovatelském průmyslu, příslušný index nákupních manažerů, se propadl na 35,7 bodu, když ještě v lednu vykázal úroveň padesáti bodů. Analytici ve střední hodnotě svých odhadů sice pokles očekávali, ale ne až tak citelný. Na nejnižší úroveň v historii měření, 29,6 bodu, se propadl ukazatel aktivity a podmínek v čínské produkční sféře mimo zpracovatelský průmysl (tj. ve stavebnictví, službách apod.), jak znázorňuje graf níže.
Ještě před dnešním zveřejněním katastrofálních čínských výsledků se objevily první oficiální odhady, které v letošním prvním čtvrtletí prognózují druhé nejsilnější ekonomice světa meziroční propad. Propad v případě čínské ekonomiky je naprosto nezvyklá věc, když uvážíme, že od začátku 90. let minulého století byl dosud nejhorší výsledek tamní ekonomiky šestiprocentní růst. Propad 0,5 procenta prognózuje čínské ekonomice například francouzská bankovní skupina BNP Paribas. Lze předpokládat, že po dnešních zlých číslech přibydou další finanční instituce, které předpokládají něco dosud neslýchaného, tedy právě propad čínské ekonomiky. Uvažme, že tamní průmysl představuje zhruba čtvrtinu světové produkce. Takže propad čínské ekonomiky nutně musí pocítit celá planeta.
Zmíněná BNP Paribas počítá s tím, že za celý letošní rok čínská ekonomika vykáže růst čítající 4,5 procenta. I to je velice špatný výsledek, byť se to na první pohled zdát nemusí. Jak bychom takové čínské zpomalení pocítili v ČR?
Z modelu České národní banky plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa šesti procent letos tempem 4,5 procenta, jak předpokládá BNP Paribas, růst české ekonomiky letos přijde o 0,4 procentního bodu. Ale to jenom za předpokladu, že koronavirus už mimo Čínu nikde jinde ve světě moc dalších přímých ekonomických škod nenapáchá. To už je v tuto chvíli velmi odvážný, optimistický předpoklad.
Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem 4,5 procenta místo tempa 5,9 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,2 procenta, ale jen 1,8 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba dvacet miliard korun a veřejná kasa o přibližně sedm miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by se mohl blížit 60 miliardám korun.
Ale znova. Tento výpočet stojí a padá na předpokladu, že ekonomické zpomalení tvrdě zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být i řád výše než uvedená suma dvaceti miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.
Pokud by se navíc nákaza výrazně rozšířila do Evropy a ochromila přímo třeba i německou nebo naši ekonomiku, což nyní kvůli šíření nákazy už v Evropě nelze vyloučit, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek tedy vyšší než sto miliard korun. Něco podobného se naposledy přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřily dopady světové finanční krize.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
