Česká ekonomika i pře své zpomalení stále roste, mzdy jakbysmet, inflace je letos nejrychlejší za takřka osm let a bude zjara možná i čtyřprocentní. Takže zvýšení existenčního a životního minima poprvé právě po osmi letech má své opodstatnění. Celková cenová a mzdová hladina v ekonomice stoupá, tudíž je smysluplné, aby rostla i zmíněná minima. Jinak ztratí svůj dosavadní význam.
Jiná věc je, že navýšení minim znamená navýšení veřejných výdajů. Z kapsy daňového poplatníka tak půjde víc peněz na potřebné, kteří jsou potřební objektivně, ale i na ty, kteří jsou potřební spíš jen z moci úřední. Politici tomu rádi říkají solidarita.
Poslední dobou je v prosazování solidarity zvláště aktivní sociální demokracie. Strana s jen málem vládní odpovědnosti chce rozdávat horem dolem. A pochopitelně zdaleka nejen navyšováním minim. Čili solidarita může ve skutečnosti v některých případech maskovat kupování voličských hlasů na účet daňového poplatníka.
Celkově ale platí, že vláda podceňuje tlak, pod nímž se letos ocitá státní kasa. A dále přidává a přidává. Ministerstvo financí například podceňuje možný dopad nákazy koronavirem na čínskou a zprostředkovaně také českou ekonomiku. V aktuální prognóze vychází ministerstvo financí z předpokladu, že Čína letos poroste tempem 5,8 procenta. Přitom například ratingová agentura S&P Global Ratings počítá ve své nové, únorové prognóze s tím, že čínská ekonomika poroste jen tempem pěti procent. Právě kvůli koronaviru.
Pokud Čína poroste tempem pěti procent, a nikoli 5,8, znamená to zhruba o 0,2 desetiny procentního bodu slabší růst české ekonomiky, dle výpočtu České národní banky. Česká ekonomika tak kvůli čínskému zpomalení může přijít až o desítky miliard korun. Státní kasa by pak byla tenčí o nějaké ty miliardy. Protože bude čelit vyšším výdajům třeba i kvůli zmíněnému navýšení minim a dalších dávek, je třeba nutně hledat také úspory a provádět reformy – třeba penzijní nebo tu týkající se financování veřejné zdravotní péče. To se ale zatím příliš neděje.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
