Sociální demokraté využili zmatku kolem chystaných změn ve zdanění piva. A i když pro změny v této podobě hlasovali, staví se nyní na zadní. „Nedomysleli jsme to,“ připouští poslanec ČSSD Václav Votava. Šéf strany Jan Hamáček by zmatek kolem sazeb DPH řešil rychlou novelou zákona.
Černý Petr v ruce tak zůstává hnutí ANO Andreje Babiše, které teď je se změnami, jimž se směje (nejen) celý internet, spojováno nejvíce a vlastně už jako jediné. Z hlediska politického marketingu se tak ANO ocitá v nezáviděníhodné pozici. Jeho koaliční partner prozřel dříve a od nesmyslného návrhu několika různých zdanění jednoho a téhož piva se distancuje. U části veřejnosti si navíc může získat sympatie tím, že je ochoten připustit vlastní omyl. Babiš by měl nyní udělat to samé. Byť tím už nezíská tolik politických bodů jako ČSSD. Pokud však bude na návrhu dále lpět, uškodí si ještě více, než když nyní jako ČSSD změní postoj.
Celá kauza je z hlediska politického marketingu tím citlivější, že jde o pivo, tedy „národní nápoj“ Čechů. Ti už od časů Švejka vědí, že „vláda, která zdraží pivo, padne.“ To jen dokládá, jak citliví Češi jsou na administrativní úpravy cen „zlatého moku.“ Babišovo hnutí si toho bylo – a je – jistě vědomo též. Proto se ostatně rozhodlo pro přeřazení čepovaného piva mezi položky daněné nejnižší, desetiprocentní sazbou DPH. Čekalo, že získá politické body. Jakkoli takový krok nedával smysl tváří v tvář argumentaci těch samých politiků (politiků z nebo za hnutí ANO), kteří hájili letošní navýšení spotřební daně z lihovin. Jako by snad alkohol v lihovině byl natolik odlišný od alkoholu v točeném pivu, že u prvního je třeba s ohledem na zdraví Čechů daň zvýšit, zatímco u druhého je klidně možné ji snížit.
Babišova družina se prostě chytla do vlastní populistické sítě. Jakoby Babiš nečetl Švejka a nevěděl, jak moc musí být se změnami zdanění piva obezřetný, jak kolem něho musí našlapovat po špičkách a mít vše důkladně promyšlené. Snížení DPH na čepované pivo zamýšlela jeho vláda provést jako kompenzaci jiné své regulace, EET. I tu před lety hájila s populistickým nádechem. Řada Čechů je totiž přesvědčena, že co podnikatel nebo živnostník, to lump a podvodník, jemuž je vždy dobře podívat se pod prsty trochu bedlivěji. Anti-podnikatelský populismus chtělo ANO kompenzovat populismem k podnikatelům naopak vstřícným. Vždyť se nijak netajilo tím, že snížení DPH na čepované pivo má hlavně právě ulevit hospodským, navýšit jejich marži, nikoli ani tolik vést ke zlevnění piva pro zákazníky. I když nyní, aby si alespoň částečně vylepšil svůj obraz v této mediálně nezvládnuté kauze, Babiš hospodské vyzývá, aby si marži nenechávali pro sebe. Těžko sám může věřit tomu, že jej poslechnou. Snižování DPH se obecně a chronicky jen velmi obtížně, pokud vůbec, propisuje do nižší konečné ceny.
Mezi ekonomy přitom obecně panuje poměrně jasná shoda, že čím jednodušší je systém zdanění, tím je také makroekonomicky účinnější a administrativně levnější. Čím je naopak složitější, tím se prodražuje, přičemž se zároveň jeho účinnost snižuje. Složitý systém svádí k hledání skulinek, jejichž prostřednictvím by bylo možné daňovou povinnost snížit či zcela obejít. Z hlediska administrativního je jednoznačně nákladnější právě situace, kdy úředník tyto skulinky musí „hlídat“ a „zalepovat“. Pokud by neexistovaly, může se věnovat něčemu jinému. Babiš a spol. v honbě za politickými body DPH na pivo jednoznačně překombinovali. V duchu politického marketingu „strany pro všechny“, „catch-all-party“, si chtěli naklonit jak nepodnikatele, tak potom právě i podnikatele, alespoň tedy hospodské. Mnoho zajíců, myslivcova smrt. Nemají pořádně ani jednoho z toho. Za to ovšem třímají černého Petra a poslouchají smích internetu.
Nová podoba sazeb DPH u piva, bude-li zavedena, je učebnicovým příkladem neúčinného a zbytečně nákladného systému. V praxi bude takřka nemožné všechny skulinky tohoto systému „zalepit“. Jaká sazba daně se například vyměří tehdy, objedná-li si návštěvník několik půllitrů piva a ty posléze přelije do džbánu, s nímž danou hospodu opustí. Objednal si sice točená piva, na něž se má od května vztahovat desetiprocentní sazba DPH, avšak fakticky se jednalo o načepování piva do džbánu a jeho odnesení, na které se má vztahovat sazba 21 procent. V praxi je prakticky nemožné toto kontrolovat. Lépe řečeno, možné to je, ovšem za poměrně vysokou cenu – v restauraci například budou muset být rozmístěny kamery, jež alespoň částečně odradí od pokoutného přelévání půllitrů do džbánku, případně tam bude muset častěji docházet „kontrola z finančáku“, jež hostinského vybudí k větší ostražitosti vůči možným podvodům. To všechno něco stojí. Možný příznivý efekt přesunutí točeného piva mezi položky daněné nejnižší sazbou DPH, sloužící jako kompenzace za náklady spjaté s EET, tak vezme částečně nebo zcela za své.
To je však jen jeden příklad možné „skulinky“. Existují další. Obecně hospodám nutně vzrostou náklady spojené s administrativou a rozřazováním jednotlivých podob konzumace piva do různých položek sazby DPH.
Nejčistším a celospolečensky nejlevnějším řešením by bylo stanovit jednu sazbu, ať je pivo – alko i nealko – konzumováno v jakékoli podobě. Musí to vědět i Babiš. Zřejmě tedy jde nyní jen o to, jak z celé věci marketingově vycouvat, aniž by ztratil další politické body.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
