Zpomalení čínské ekonomiky o jeden procentní bod vyvolává zpomalení ekonomik střední a východní Evropy v rozsahu od 0,25 do 0,3 procentního bodu, vyplývá z výpočtu České národní banky. Pokud by tedy například šíření nákazy koronavirem vedlo ke zpomalení čínské ekonomiky z šesti- na pětiprocentní roční růst, tj. o jeden procentní bod, Česko musí počítat s tím, že neporoste tempem 2,2 procenta, nýbrž tempem 1,9 procenta.
To ovšem předpokládá, že nákaza se po světě, a zejména do Evropy a do Česka výrazněji nerozšíří. Pokud by se takto rozšířila, ovlivní vývoj české ekonomiky také zpomalení jiných pro ni klíčových ekonomik, jako je ta eurozóny nebo německá. A kromě toho by se neblaze projevilo vlastní šíření nákazy v ČR. V krajním případě by tak Česko vykázalo propad své ekonomiky.
V době kulminace šíření nákazy SARS, mezi prvním a druhým čtvrtletím roku 2003, zpomalil růst čínské ekonomiky z 11,1 na 9,1 procenta. Už ve třetím čtvrtletí se ale tehdy do značné míry zotavila, když rostla desetiprocentním tempem. Celoroční propad čínské ekonomikou způsobený šířením nákazy SARS byl tedy v roce 2003 poměrně omezený. O dopadu na ekonomiku ČR prakticky nelze hovořit. Byla to však jiná doba.
V roce 2003 představoval celkový roční výkon čínské ekonomiky poměrně nevýznamná čtyři procenta celosvětového hospodářského výkonu. Dnes se podíl Číny na globálním ekonomickém výkonu blíží pětinásobku tehdejší úrovně, tedy dvaceti procentům celosvětového výkonu.
Pokud tedy koronavirus způsobí čínské ekonomice v procentuálním vyjádření srovnatelnou újmu jako v roce 2003, dopad na svět může být až pětkrát silnější. Na druhou stranu, mnohem větší velikost čínské ekonomiky nyní znamená, že by měla moci lépe absorbovat šok z nákazy. Je to trochu jako s letadlem v turbulenci: čím menší stroj, tím více to s ním „hází“. Analogie však přece jenom pokulhává. Záleží nejen na velikosti ekonomiky, ale také na struktuře, na rozvinutosti jejích produkčních řetězců. Čím jsou delší a komplexnější, tím zranitelnější může hospodářství být. S tím souvisí i to, že Čína je dnes také mnohem více zapojená do mezinárodních hodnototvorných řetězců, což by urychlilo šíření „nákazy“. Nyní ve smyslu ekonomické „nákazy“, tj. rozlití nepříznivé ekonomické situace do dalších zemí, v prvé řadě těch sousedních či s Čínou intenzivně obchodujících, což je třeba i z hlediska české ekonomiky fatálně důležité Německo.
Vše tedy záleží na tom, jak rychle se podaří šíření nákazy koronavirem zamezit. Pokud bude zamezení šíření rychlé natolik, že se nákaza wuchanským koronavirem významněji nerozšíří do světa a v Číně její závažnost nijak výrazně nepřevýší závažnost nákazy SARS, česká ekonomika situaci na makroúrovni vlastně nijak nepocítí. Potíž začne tehdy, jakmile bude nákaza koronavirem svým rozsahem – geografickým i co se počtu nemocných a zemřelých týče – citelněji převyšovat rozsah někdejší nákazy SARS. V takovém případě bude třeba začít počítat s možným zásadnějším zpomalením čínské ekonomiky, které by v konečném důsledku vedlo i k hospodářskému zpomalení a propouštění v ČR – a to tím spíše, čím výrazněji by se nákaza koronavirem rozšířila také v jiných částech světa než je Čína a Asie.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
