Léta páně 1778 nebyl pro Wolfganga Amadea Mozarta zrovna radostným rokem.
Značně sklíčen jej strávil v Paříži. „Na světě není žádného jiného místa jako Paříž,“ psal z metropole otci. „Budu vděčný Prozřetelnosti, dostanu-li se odsud. Každý den se modlím k Bohu, aby byl tak laskav a dopřál mi zde tolik potřebnou nepoddajnost a vytrvalost.“
Ta slova vystihují tlak, jejž v tehdejším hlavním městě hudby vrcholní skladatelé pociťovali a který způsobovala v prvé řadě konkurence mezi nimi, jež byla právě v Paříži obzvláště intenzivní. Tak intenzivní, že se podepsala na zdraví oněch umělců a mnohdy vedla k jejich předčasným skonům, jak na statistických údajích v červnové studii prokazují v Irsku působící ekonomové Karol Jan Borowiecki a Georgios Kavetsos.
Oba autoři prověřují na vzorku skladatelů vážné hudby, do jaké míry intenzivní konkurence – a z ní plynoucí pocit neustálého psychického tlaku – škodí lidskému zdraví. Dokládají, že příchod dodatečného prominentního skladatele do oblasti (v té době nejčastěji do Paříže, ale mohlo jít i o další hudební centra typu Vídně či Londýna) ústí ve snížení délky života jeho (neméně prominentních) konkurentů v průměru o 2,3 roku!
Velká koncentrace vrcholných skladatelů prostě stupňovala nároky na ně kladené, což nejeden organismus – nikoli jen ten Mozartův – nevydržel a podlehl. Pravda, cestu vstříc smrti nenastoupil solnohradský velikán v Paříži, nýbrž v Praze, a to více než deset let po odchodu z francouzské metropole, ale lze argumentovat, že onen tlak se projevoval na chřadnoucím zdraví postupně. Revmatická horečka, pravděpodobná příčina jeho úmrtí v 35. roce života (badatelé ovšem spekulují o dalších 117 možných důvodech), mohla být jen pověstnou poslední kapkou.
Levicový odpůrce trhu může brát Mozartův osud jako důkaz svých tezí o živelné ničivosti nespoutaného trhu, o nezkroceném kapitalismu, v němž je člověk člověku vlkem; nebýt trhu a konkurence, Mozart se mohl dožít sedmdesátky a stvořit řadu dalších geniálních děl, poznamená zřejmě ještě. Značná přemíra konkurence možná opravdu škodí (alespoň v některých sférách lidské činnosti), nedostatek ovšem také. Její absence totiž tlumí podněty pro vlastně jakoukoli činnost, nejen uměleckou. Žil-li by Mozart za socialismu, nejspíše bychom neznali vůbec žádný jeho mistrovský kousek.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
